Vzpomínky

Když vzpomínky nechtějí vyblednout
v období bez naděje
a ty nejsi pán své vlastní hlavy
propadáš se hloub a hloub
a jediná vzpomínka jež se mlhavě ztrácí
je světýlko kdesi v dáli
jež křičí pamatuj
šeptem jež tě děsí víc než všechna ta prázdnota

prázdná slova a prázdnější sklenice
otupělost těla i mysli je silnější než zlomená vůle
to co začalo jako ztráta všeho
vyústilo v ztrátu něčeho víc
a ty cítíš tu změnu a nesporné procitnutí
do děsivé reality sebepoznání
kde konfrontace probíhá jen tak mimochodem
protože podívat se pravdě přímo do očí
tě stále ještě děsí víc, než život v pustině a vakuu očekávání zítřků
což je samo o sobě tolik odporné
že se sám dívíš že je to možné