Bral si servítku

Šel jsem tak sám,
po nábřeží,
které nemilosrdně halilo šero
pozdního odpoledne.

Výstižněji brzkého podvečera.

Ano, v tento čas
něčí slávy dcera
běžela kolem v předklonu.

Také muž s blátem na lýtku,
v popílku fabrik dýchal stěží.

Způsobný host
zvedl se od stolu,
tiskl v dlani servítku
s logem restaurací a jídelen

Psal se rok 1988

K RaJ(i) bylo velmi daleko.

Ani po létech
k němu prostý lid
nemá blíže...

Některý prostý zbohatne
však dopadne jako kníže

Rohan...