Nohy v betonu

Z hlubin paralelního světa fritézy
stoupám ke dnu
Uzavřená v trojobalu z chaluh a bláta padám
a rozpálený olej prská na zašlé kachličky.
Minuty, hodiny, dny přicházejí nezvaně
jako hladová vlčí smečka...
koušou, plazí se, vyjí dokud nedostanou, co chtějí - kus masa.
S nohama zalitýma v betonu utíkám
bez křídel
bez kormidla
bez kroků
bez neoprenu.
Lačně olizují spálené paty,
v nihilistické grimase mi blahopřejí k prohře.
a já ... za svitu ohňostroje z prskajícího oleje
ujíždím na houpacím koni.