Ke rtům přesýpacím

Mezi palcem a ukazováčkem
pevně sevřel
hrdlo láhve s druhořadým vínem.

Vláčel ji po zvrásněném povrchu police,
v lednici, jež byla na hranici své životnosti.

Tento vjem ještě umocňovaly kolísavé tóny kompresoru.

Hrany dveří hyzdilo zteřelé gumové těsnění,
které již dávno neplnilo svou elementární funkci.

Prudce přibouchl dveře ke korpusu chladící skříně.

Předvedl ukázkový nátisk, ne nepodobný nátisku studentky v minisukni, jež jímá rutinně a snad po tisící trubku mezi plnými rty, v posledním ročníku konzervatoře.

Provedl rituální záklon.

Při pití dychtivě mžoural skrz sklo,
vnímal ubývající tekutinu,
hladinu vzdalující se ode dna.

Pozorovatele by napadla paralela s přesýpacími hodinami
– láhev na jedné straně na straně druhé žaludek.

Docházel mu vzduch.

Položil kuželku na pracovní desku kuchyňské linky,
na které nikdo nepracoval po celá léta.

Protože se mu nechtělo zápolit s dveřmi chladničky
pil z láhve až do doby,
kdy pominul důvod k jejímu uskladnění …