Ilonka a též filozof z ubrusu

Ilonka
(kouzelnice)
obdivuje
příchozího básníka za to,
že je účasten mnoha vesmírů…

Jsou tady i jiní, jiné,
je nás zkrátka více,
co píší ódy na víru.

Další zas v jinotajích,
doprovázejí asteroidy při jejich cestách,
leckterý při psaní jeví se
přízemním nejspíše,
když čtenář čte, to co napíše,
o jízdě Cadillacem z města,
je tady k degustaci rozličných pokrmů,
pro mysl či duše…

I já si vyberu,
čtivo na Literu.

JINÁ HLOUBAVÁ

Mnohý si přijde na své
i tak mě z čista jasna napadá,
kdo je odpovědný za válečné vřavy,
roztodivné nenávistné stavy,
konflikty?

Kdo vstupuje do myslí v podobě vnuknutí,
vysílá k nám myšlenky, jak se mu zlíbí?

Co je mu pochuti?

Nejsme to my, kdo třímá všech myšlenek otěže.
Ty vytanou na mysli, jsou jich tisice denně...
Dopil jsem z půllitru lačně pivo
ohlédl se po ženě.
A muž od vedlejšího stolu
procitnuvší ze spánku na gumovém ubruse
utrousil sotva slyšitelné : “Jistěže“