S velkou hlavou

Nebe
nedává naději na snídani, ba ani oběd v trávě.

Temná oblaka
předurčují neradostnou vyhlídku na den strávený za zdmi z železobetonu
na nedobrovolné naslouchání citoslovcím
plačících dětí
vzlykotu ze sousedních bytů,
směsicím kakofonií.

Svou velkou hlavu
vložím do otevřených dlaní,
lokty opřu o parapet pod plastovým oknem
pohroužím zraky do dáli, tak roztouženě,
jako muž
když usiluje o to pobýt v lůně ženě,
bez pohybu,
nehybně v hebkém objetí tam uvnitř.

Nyní pro počasí zakouším podobné odmítnutí, jako nesouhlas dívky s vytvořením celku.

Ze dvou,
vysochat jednu jedinou
snad dokonalejší bytost.

Alespoň na chvíli tak nezakoušet sebelítost.