Stojím s kompasem na dlani

Teploty dramaticky
míří pod nulu

V obavách sleduji
stupnici mínusu

Na mohutné fasádě
naproti
v opevnění vnitrobloku

(je to nasnadě)

se šťastní lidé milují

Vše vnímám
z bezpečí plastového tubusu
za lodžií.

(tlukot mého srdce
uvědomění si
hle,já, já žiji!)

Chodníky

okolo pískoviště
nevelké dětské hřiště

(pamětník zmínil by
rozměr za pětník

točit se na pětníku)

možná to znáš
patříš k pamětníkům?

Plácek

Pochozí plochy
na nich bílý poprašek
pod nimi vzhled zrcadel
naštěstí
jsem je pouze zřel
docela chabě
snad ve své hlavě
domýšlel jejich vazkost

Lidé po nich dnes nechodí
nevidím
že by
tyto asfaltové trasy
kdokoli užíval
(proč asi?)

V mlze

to ani kompasy
nepomohou

I kdybys chtěl
tuze


Nevidno

ani jindy odvážné hochy.

Zima

město z panelů
mocně sevřela ve svém objetí

Ano klima
servíruje memento

Statický obraz

dětské hřiště
osiřelé
bez dětí

Talián
by pod nozdrami


pravil „NO,NO COMMENT(o)“

Já opodál
stojím toporně

s tváří mima…