Sezná?

Zachroptěl

za přerývavosti
překotně
zápolil
o zachování bídného obsahu živoření
na zborcené pružinové matraci.

Proč vlastně?

Komu by scházela jeho odulá svébytnost?
Prostorová výraznost?

Beztak v ulicích vzbuzuje jen pohrdavost i opovržení.

V kraji zkroucených potrubních magistrál a lidské náplavy vykořeněných by byl soucit tím posledním co by vzbuzoval.

V následujících minutách k něčí nevoli
dostává znovu šanci pobýt.

Párkrát pohladil své sivými štětinami porostlé podhrdlí

chvatně po paměti vytíral studené kapky z brázd čela.

Pod hrudním košem
divoce pulzovalo břicho ba hrozivě kypělo
ne nepodobné cínovému převisu květnového podnebí.

Je sobotní ráno v příhraničí na dohled od komínů fabrik bání chemiček plynojemů.

Obroučky chmýří nad jeho očními oblouky zbaběle třepetají snad i rovnoběží se rtutí měrky tepla která oproti včerejšku propadla podobně jako letadlo v turbulenci. Vyjádřeno slovy o více než deset stupňů.

Třese se jako ratlík v hubených letech hospodářské krize první republiky.

Odlesk odulých tváří společně s nepatřičnými licousy zaznamenal na venkovní okenní roletě vytvořené z prachových částic nedostatečného odprášení rudných provozů též ze spalovacích motorů těch co jezdit hodlají, mohou si to ještě dovolit nebo jim nic jiného nezbývá.

Ano z víček ulepených vlastní nedokonalostí pocitů provinění z požitých piv doprovázených bylinnými likéry co nesou název podobný zimnímu spodnímu prádlu pro muže.

Nakonec je mu dovoleno aby mžoural na vzepjatý mlhavý oblouk s vzezřením pouliční směsky – pod psa

A tak rád by byl někým jiným


Horizont
Nad ním břich podmračený


Vysvobozen ze sevření pudů

prsty ruky cizí ženy
z hloubi sklípků plic

Sebevíc

Dýše nedbá na ostudu

Už už to bude

UŽ BUdu..


Smí si to dovolit
Už nemá společenské postavení

Zůstalo postavení
pro pobavení
základní vybavení
muže

Slovo stud nenachází ve svém slovníku

Bylo tam
Ale dávno není

Třeba ji vytěsnil

říčnost STUDU

Dělá že jej nezná

(I ty chlípníku!)

To snad jeho druhé já
neslyšně seznává

Sezná…