Poezie

Na lavičce u jezera napsal poezii
Nazval jí láska, neboť to právě cítil
A přečetl jí své milé která byla ráda
Políbila ho a položila svou hlavu na jeho rameno
Společně sledovali západ slunce

Na lavičce u jezera napsal poezii
A dal jí název štěstí, neboť to v ten den cítil
S radostí to přečetl své milé
Viděl jak její oči září když jí předčítá
Pevně ho objala až cítil její vnady

Doma pro ní napsal další poezii
a nazval jí věrnost protože to jí chtěl slíbit
Navonil papír svým parfémem neboť říkala jak jí voní
A byl doopravdy rád když se ke konci usmívala
A odvážil se jí políbit

Další den poezii psát nemusel
Neboť se probudil nahý vedle ní
A bylo to pro něj to nejlepší ráno
Protože jí držel v náručí

Další den jé napsal poezii
A dal jí název radost
Protože nic jiného necítil
Chtěl jí přečíst své milé ale ona odmítla
Neustále uhýbala svým pohledem
A nemohl se jí ani dotknout
Odešel tedy domů zaražen

Ještě toho dny jí napsal novou poezii
A nazval jí důvěra
Protože chtěl aby k němu tenhle pocit cítila
Přišel k jejímu domu aby jí ji mohl přečíst
Viděl však jak jeho milá je s jiným mužem
A objímá toho cizince tak jako tehdy jeho

Na lavičce u jezera napsal poezii
A nazval jí prázdno
Neboť to právě cítil ve svém srdci a ve své hlavě
Potom pomalu sledoval jak jeho slzy padají na papír a ničí jeho slova