Nevyjevím krajina ano

Tak jako prsty klavíristy
dešťové kapky mihotají
nad parapety domů

Leckterá dopadne
udeří

Jiná ve větru unášená
tak jako pápěří

Vyruší ze spánku disonance
pohladí na duši libozvučný prstoklad

Ještě včera jsem se obdivoval spoře oděným dívkám
slunci v jeho chřadnoucí síle

Zvláštní na tom všem je
že jen co pootočím hlavu nastane listopad

Dá-li Bůh
stanu se němým svědkem zkamenělé krajiny
potažené černými fábory
nad níž se z údů stromů
budou snášet tisíce útržků vyvedených v barvách

Propadnu lkání tam uvnitř sebe
poněvadž muži prý nemohou vyjevovat slabost