V cudném závoji

To co zakouším několika smysly
v jediném mžení
je věru neobyčejným ránem

A i když jazyk naráží na vylomený zub
je mi bláhově

Horní polovinou těla ležím na vnitřním parapetu

ne nepodoben dámě v penzi
co nemá nic lepšího k přičinění

Sleduji společně s ní
náznak života v civilizaci
dynamiku člověčího mraveniště

Spoutaná řeka
betonovým korytem
potupně plyne

Ostatní horizont
rádoby krajiny
jeví se nevěstou ze šedesátek
pod cudným závojem

Rád bych měl v hlavě
milostný zmatek
ale prozatím
si nemohu ten luxus dovolit

Smím ale myslet na bigbít
jehož součástí
jsou i rozvláčné skladby

Zajaté slunce v oparu
je podobno vejci
vrženému ze skořápek
do vroucí vody

Mistrovská úprava
vejce k snídani
podávaná v centru Ostravy
s bruschettou

S otevřenými zraky
úspěšně vyrovnávám
deficit nočního spánku

Den tedy vykročil
s neposkvrněným závojem
a srdce mé
nadšeně dnes souzní
s orlojem
nevšedních rán

Ano jsem sám

Neúčasten spěchu o překot
čichem
nabírám linoucí charakteristiku kávy
což nutně nemusí být hříchem

A i kdyby