Dva dny poté tíha na prsou

Prostor mezi nebem a zemí
je zahalen mžením

Ze strany na stranu
jako plechová káča
sunou svá těla
stovky dříve narozených
obtížně mohoucích
barevné bundy tak příznačné
stejně jako přelivy řídnoucích vlasů

Jen málo je důvodů

A přeci žasnu

Strádám
nemám komu odtajnit svůj šarm
dámám

K ohroženým druhům
patří toho času mladší ženy
ve zdejších ponurých končinách

Jsou dva dny po dni věnovaném památce zesnulých

Neplakal jsem
přec jsem tváří odulých
z nevyspání

Teprve dnes mezi mramorovými rámy hrobů
jsem si zřetelněji vybavil svou vlastní smrtelnost

Také to
za jak mnoho vděčím těm
kteří mě vedli údobím dětství
i soutěskami puberty

Skláním se pokorně nad náhrobními kameny
V tomto čase charém

A pak
o překot opouštím vysoké kované brány rozsáhlého pohřebiště

Vstříc jdou mi desítky těch
kteří tam míří dobrovolně
se svícemi věnci

Zpět k životu mě navrací pohled na dva ukoptěné mládence
zahalené kapucemi mikin
kteří si drze tipují ty
co v nestřeženém okamžiku osloví
se sbírkou
na další litr stolního vína