Kam s nechtěným

V momentě co se objevila mého života chuť, překypoval jsem energií, co zbyla... doposud.
Teď mi jen rychle buší srdce moje, ale energie není nikde.
Ve snech nenajdu klidu, tím pádem a stavem neusnu. Stovka, coby tisícovka nápadů tím pohrdám, když mám deprese, nikoho nezajímám, vlastně ani nikdy jindy. Jsem nechtěnej stejně jako desítky jiných, tak proč se tak moc speciální cítím, snažím sám sebe vysvětlit cizím, pomalu z tý holky šílím, přitom z jejího života... ani nemizím, ani neví, že z tý
bolesti, samoty, nechtěnosti ... naopak z
radosti, lásky, mám pocit, že jsem pro někoho důležitý... někdo je tím důležitý pro mě... alespoň nikomu nebudu chybět... jakákoli slova jsou pak další přírodní vlivy a nikdo tyhle vlivy nemá rád... proto bych raději mlčel a řval jen tehdy, když mě někdo postrádá...no dobrá... ale pak se tedy ptám... kdy přijde zábava ... holky jsou čubky, každej to ví... holky jsou čubky, každej to ví... holky jsou čubky, každej to ví... duševní zdraví pomalu odchází, zase kvůli holce... co na mě záleží, její život jen jí náleží, takže abych byl správný, měl bych dělat, že mi je jedno s kým leží... nebo se jít zabít...