Kdo odpusťí vrahům?

Jeho černá minulost chce čas vrátit zpátky, jenže to nejde, život je jen jeden a dosti vratký

 

Zabil, ubodal
pro cizí lež
Z živé chtěl mrtvou a z činu lež

 

Nebyl vychován pro pláč
a cizí bol, jenž útěchu si žádá,
místo toho drama,
bičem na holá záda
Bez otce a matku co žije jen u svíček a Nostradama

 

Třináct let dostal trest,
byl pro něj malý,
škoda jen nemálo,
že ukoval pouta těm,
co při něm stáli

 

Holce se kterou spal,
svou lživou partií šach mat dal
Nevinu svou před ní obhájil
do klece na 13 let, jak ptáčka polapil

 

Zmatená ze všeho,
moc jí to ranilo
nesnila, nežila nijak jen prací, nežila na dluh, jak jiní darebáci

 

Nežila... Život
Četla ho jen z jeho dopisů, za mříží svého domova, jak ten čas uletěl ztratila krásná křídla motýla

 

Četla sen návratu z vězení,
že doženou svět ztracený,
jak bude krásný,
jak nošená v náručí,
jak zahrnutá bude láskou a péči, že bude si žít jak princezna, jenž si ze sna prince přivedla

 

Zavřela k sobě na dvacet dveří, aby k ní nemohl nikdo,
kdo tomu nevěřil....
Zavřela dveře, zahodila klíče, sama šla cestou se svou naivitou

 

Za třináct let postavili spolu horu lží, odmítli vidět pravdu,
že v rodě svém už zanikli

Mladá děva kdys, hodně roků měla, aby na svět dítě porodila

 

Šťavnaté ovoce vzal si čas, rozumu zbylo jí na málo, není nic v prožitých životech za co by žít jí stálo

Všude teď v hlavě a z okolí prázdoty slyší jen hlasy, mluví a kárají, rozum jí matou, kdo za vše může že odešel a vzal si holku mladou a krásnou

Prý zůstal nemocen na zbytek let,

pro svůj čin ztracený a navždy zatracen