Kolotoč

Jednou stejně musel přijít den

kdy budeme usínat sami

zapleteni se svou peřinou

nikoli do sebe

 

Snažila jsem se přivolat tě zpět

jen jsem však dupala po své hrdosti

která si mne zaslouží více než ty

 

Smiřuji se lehce s faktem

že tvůj úsměv nebude patřit jen mým očím

které po něm tak hladově toužily

čas mi stejně ukázal tvou pravou tvář

a srdce křičelo uteč

Já ale stále věřila v kouzlo tvých sladkých slov

a nevnímala 

že je křičíš do prázdné místnosti

 

Slunce mne ráno vítá pohlazením svých paprsků

vyzývá mne do nových začátků

a noc

jakoby o tobě stále chtěla dát vědět

volá na mé slzy

chce vidět třpyt na mých tvářích

 

A když mi nyní nabízíš opět svou náruč

vracím se zpět do pekla

kde je můj žal  palivem pro oheň ve tvém srdci