Zapadlý okrsek

Vyhlédl ze vhledu svého nitra, podivnou transpozicí se ocital tam mimo rámeček plastového čtverce s prosklením.

Kůl v plotě, odulý bludný balvan, kterého pohyb ustal ve třetí etáží králíkárny.

Analyzoval sítnicí i mozkovnou ubíhající hmotu pochozích betonových kachliček, na které opakovaně vykonávala svou potřebu, bouřková mračna.

Betonový pás se tenčil jako dno láhve ve svém hrdle, tam co začínala okresní cesta pro vozy.

Jeho pohled navozoval ten od úpatí škrobárenského komínu z cihel, videm ohmatával jednotlivé cihly po údovitém těle až v vrcholu topornosti pronikajícího hebké tkáně oteklého vilného oblačného lůna.

Stál lemován podřadnými záclonami z Asie a se zatajeným dechem následoval poslušně čáry mezi poskvrněnými dlaždicemi uhranutě sledoval spěchající linky dilatačních spár ne nepodobné těm ze sešitů určených pro notový zápis.

Pak ale jeho úvahy uchvátil obraz neobyčejně zakrslé postavy sunoucí se k rušné cestě plné kaluží a nesmlouvavě jedoucích vozidel drtících vše co jim stojí v cestě.

Za asfaltovou šmouhou je nedávno násilně vytvořený parčík ze zdrojů Evropské unie.

Teprve za tím vším pak spočívala průrva v masách hlíny ponoukající se pro divokost řeky.

Ona postava ta byla tak příšerně nízká hlava komíhala snad jen metr nad pochozím koridorem.

Voyeur si uvědomil, že aby muž byl siluetou takto malý, musel by se od něj ocitat asi sto metrů.

Zatímco nyní byl od panelové věže sotva čtyři desítky metrů.

Pak ale sklouzl pozorovatel po ramenou onoho muže, přes paže k dlaním.

A tyto divoce roztáčely pláště kol s hustým výpletem špic.

Ach, teď už mu to bylo zřejmé.

Pánev muže spočívala na desce opatřené po stranách dvojicí kol o větším průměru

Roztáčel dlaněmi dopolední hodiny nedbaje mrholení, nástrah počasí.

Zakrslý muž, pohraničí, stovky oprýskaných fasád a nahrbené sebeuvědomění...