Začínám tušit

Nebyl to budík

kdo mě přivedl do kulis světa

 

k vědomému životu mě dovlekl úpěnlivý ryk

lamentace

 

můj pohled pronikl v průrvě žaluzií

 

dole chlápek asi padesátník 

v kožené bundě z osmdesátek

v barvě cognac

 

Jen tři kroky od něj ženská

podivně natupírované čí zválené vlasy

 

Bílo zelenou mikinu

jakoby vypadla z klipu hip-hopu MTV

čtyři dekády nazpátek

byla sevřená

doslova i obrazně

vetknutá mezi hospodu a bok herny

tady nebyla nutná metafora

o živočichu zahnaném do kouta

 

hajzlové provozující herny 

parazitující na lidském neštěstí

závislosti

 

chlápek v kůži zvířete

mával pažemi jako někdejší italský diktátor

s olysalou hlavou to býval Duce

 

Tento má delší vlas

příznivec metalu co nedospěl

 

ženská se sotva držela na nohou

nebýt toho 

že drtila okenní mříže nálevny

byla by sesutá k zemi

 

teď ještě vystavená negativismům chlapa

třásla se jako s Parkinsonem

stejně tak oharek znetvořené cigarety

 

probudil mě místo budíku

řev zhrzeného milence

 

v posledních týdnech

a na prahu léta

si plně uvědomuji

do jakého jsem se to narodil gh..a