Souboj

SOUBOJ

Byl hloupý chudák a bohatý pán, poznali lásku u jediné dámy. Komu z nich však city mají být dány?

A tak zrodil se v hlavě dámy plán. Oba dva pozvánku s kraječkou dostali, do parku za svitu měsíce spěchali. Notář jim předestřel pouzdro s nádhernou rytinou.

V něm skryty jsou dvě pistole na kulku jedinou. Na deset kroků od sebe, muži se k sobě točí, hlupák se dívá do nebe. Boháči kouká z očí pohrdání, parkem třeskl výstřel jediný, boháč hlupce minul.

Chuďasův pohled s ženiným na malý okamžik splynul.

,,Nezlob se, paní, jsem mizerný živitel rodiny," zabodl pohled do soka, vyřkl pak poslední větu, ,,dnes poprvé zabiju člověka. Však nechci vzít štěstí Tvému květu."

Přiložil hlavici  ke spánku. Tělo se zhroutilo za ranních červánků.