Je slyšet zvláštní zpěv

Je v tobě smutek

krvácíš

a do nebes se vznášíš

pocit

neutišitelný

slasti

smutek

neutišitelný

pramínek krve

a křídla šikmo střižená...

 

Nebuď zvědavá, říkala jsem, když jsi byla malá. Nebuď zvědavá, budeš brzy stará.

A je to tak - zoufale hledáme otázky na nekonečný odpovědi, platíme cizí dluhy, ke světlu se obracíme zády, čteme nadějeplný knížky, počítáme dny a doufáme, že je někdy zapomenem, mezi zubama drtíme pokornej a beznadějnej nářek...není snadné žít jen tak bez viny.

Mnoho vědět, mnoho chápat, mnoho vydržet.

 

Do nebes se vznesem

a odpuštění všem

v okamžiku mimo čas

svobodná a potěšená

jsi

krásná

jak země bez myšlenek

hluboká

 

 

Je slyšet zvláštní zpěv mezi radostí z hlubin, pramenů a krve. Zpěv mezi radostí a smutkem.

Kořeny praskly, leť.

 

Mlha se zvedá

jizvy rostou s námi

a mé srdce

i náruč

jsou

navždy dokořán