...na trati...

Myslím na svojí nedávnou cestu do Daleka
nápravy vlaku pod podlahou tiše klepaly
horké čelo přitisknuté na chladivém skle
obrázky za oknem se rychle střídaly.

Pod strání na poli se válela hustá mlha
o kus dál už slunce přece jen váhavě vylezlo
aby svými laskavými paprsky kolem trati
zahnalo ze světa všechny noční můry, všechno zlo.

Na holých stromech vysoko v nahých větvích
podivní ptáci,co nikdy jste v klecích neviděli
malé i velké, krásné koule vonící po vánocích
spousty a spousty zeleného jmelí.

Podél vagónu ubíhaly koleje, poslyšte,
nemají ony tak trochu lidským životům podobný osud?!
občas se s jinými setkaly, rozcházely po chvíli
a zase běžely kousek opuštěně, skoro smutně
nakonec se zdálo,že s jedněmi se nadobro spojily
a jestli neumřely, žijí tam spolu šťastně dosud...

Ale pohádky nekončí jen a jenom dobře
za zatáčkou jim společnou cestu dvě lesklé linie na nových pražcích zkřížily
jedna část páru vyběhla lákavým dálkám rychleji vstříc
osamělé koleje se ještě chvíli snažily držet krok
ale pak vzdaly a na blízkém nádraží svou pouť dobrovolně skončily.

Smutné,že? A taky mi podél trati chyběly telefonní sloupy s dráty, a nádrže na vodu
vzpomněla jsem si na dětství, cesty k babičce a funění malé lokálky
ale pokrok vládne světu a všechno jde mílovými kroky kupředu
nakonec, vždyť i já jsem jela poznat jiné kraje, poznat neznámé, prostě....do Dálky.