Nezkrotný

Ztracený ve svých myšlenkách, hladíš šíji černého hřebce.
Není tvůj, ale není ani nikoho jiného, a tak se podvolil právě tobě.
Šťastné zvíře.
Vědět tak, kde tvá mysl bloudí… udělala bych vše proto, abych ti pomohla.
Ohlédneš se, a teprve tehdy si všimneš, jak si tě prohlížím. Nic mi však nepovíš, a tak i já nakonec opět jenom mlčím.
Hřebec zaržá a ty se k němu otočíš nazpátek.
Nejsi můj, nikomu nepatříš, přesně, jako to zvíře.
Smutně se usměju a jdu si zase po svých.
Jaké šťastné zvíře.