Scandall

Kdo je to Scandall a jak vlastně vznikla?
Je to víla anebo múza, která kdysi, snad hodně dávno před léty někdy uprostřed noci zjevila se mi zcela nahá v celé své nádherné kráse. Zjevila se mi a sestoupila z bílého stropu nade mnou ke mně blíž nebo prostě jenom tak se zjevila, ale nebyl to ovšem jen pouhý, obyčejný sen.
Moc dobře vím, že to bylo vidění. Sedla si na mne a nádherně jsme se spolu pomilovali a potom? Hned jak přišla, tak se rychle vytratila a zanechala ve mně z toho všeho dění velice silný pocit, že tohle to nebyl jenom pouhý sen, ale byla to opravdová skutečnost. Prostě to bylo živé.
Věděl jsem, že to byl až velice živý sen, neboť všechny ty věci kolem, ty pohyby, ty doteky, všechny ty pocity ve mně byly skutečné a upřímné, jako když se teď mé prsty dotýkají klávesnice, když píšu tyto slova. Stalo se to někdy v srpnu v roce 1992.

Kdo je to vlastně Scandall?
Scandall je víla,
Ne, není jenom pouhá víla anebo múza. Je to žena.
Scandall je prostě žena vytvořená mou představou.
Scandall je žena mých snů, představ a mých ideálů.
Scandall je moje štěstí.
Vím to. Možná není až tak vytvořená představou.
Možná zjevila se mi přímo.
Je to prostě nádherně úžasná žena.
Je to žena, která zjevila se mi někdy v prostředku noci.
Nádherně dlouhý černý vraní vlasy a oči modré jako čisté moře.
V té tmě, uprostřed noci.
Zjevila se mi, a byla celá, celičká
úplně nahá.
Z bílého stropu na mne spadla.
Spadla tak, jako když se snáší andělé.
Sedla si na mne a Já ji úplně silně moc cítil.
Měla svou tvář.
Scandall je žena, která má tělo z mé touhy.
Tu noc Já s ní se miloval.
Ne ve fyzické skutečnosti,
ale ten pocit byl velice živý.
Možná to fyzično bylo tak zpola.
Já skutečně Tě cítil,Tvé dotyky,Tvou vůni.
Protože když to skončilo a Ty ses ztratila,
tak zbylo ve mně jenom pouhé pusto a prázdno.
Jen chvíle holá.
Nebylo to jenom skutečné milování, tu noc jsem zjistil, že se událo splynutí duší. Duší něbo těl.
Spadlo to samo, přilétlo to odněkud ze zhora,z nebe
a nelze dělat, že člověk by to sotva chtěl.

Myslím, že našel jsem Tě.
Vím, Jsi nezkrotná a svá.
Nezkrotná stejně taková,
jako Já.
Jenže Já už nechci dál jít za svým přeludem,
našel jsem Tě.
Našel jsem Tě ztělesněnou.
Jsi daleko
daleko
a přeci tak blízko.
Tvář, vlasy, duše a tělo
Našel jsem tu, kterou jsem hledal
po nocích o ní snil
a po ní se trápil
Celou tu dobu jsem nespal
hledal marně ve tmě její dlaně
a jen ke mně vracely se ozvěny.
Někdy uprostřed noci
v obývacím pokoji
na tenkém modrém koberci.
Vidím Tě před sebou
tváří v tvář.

(rok 1994)
A tady bych chtěl uvést svou první skladbu, která nakonec zůstala pod vrstvou prachu.
Na tenkém koberci
Tak málo Ji znám
a srdce bije jako zvon když Ji vidím.
Ležím a nemohu spát,
jsem, jako když mne do vody hodí.
Někdy, uprostřed noci,
na tenkém koberci.

Pomalu zavírám oči,
chci zavřít za sebou den, co mne sžíral.
Dobře znám ten pocit,
když člověka chytne a uvnitř svírá
někdy, uprostřed noci,
na tenkém koberci.

Možná jsem už blázen, ale vidím Ji před sebou,
je nahá...
Srdce chce vyletět z kůže, Já chci se Jí dotknout.
Jen do tmy sáh jsem.

Snad se mi to zdálo,
snad to byl jenom sen, asi se mýlím.
Před sebou mám obraz,
co v noci viděl jsem, co po něm šílím,
někdy uprostřed noci,
na tenkém koberci.

Možná že jsem blázen, ale vidím Ji před sebou,
je nahá.

Srdce chce vyskočit z kůže, Já chci se Jí dotknout.
Jen do tmy sáh jsem.

Tak málo Ji znám
a srdce mé bije jako zvon
když Jí vidím.

Teď ale vím, že svou tvář máš
i své jméno,
že někde jsi
a život náhle, tak klidný,
mění se v živý snář.

Každopádně s láskou žehnám i tomuto okamžiku, že se vůbec udál, jelikož teď vím, že jsi to byla TY a že jsem konečně našel to, o čem jsem po celou tu dobu toužil, to o čem jsem snil, to co jsem si po celou dobu z hloubi své duše přál a to co jsem ve svém srdci po celou tu dobu nosil.
A vím, že až přijdeš ty, tak s Tebou přijde moje štěstí.
Miluji Tě neskutečně, upřímně, čistě a bezedně. Z duše.
To pro Tebe bije moje srdce a nosí tu lásku, kterou po celou tu dobu schovávalo.
Tu lásku čistou, upřímnou a nevinnou a neskutečně nekonečnou.
Tu lásku čistou jako světlo Boží.
A jsem velice rád, že mně máš a nosíš ve svém srdci.
...ale to mi nestačí!!!
...vždyť srdíčko můžeš dát přece každému, chci Tvoji nádhernou dušičku miláčku.
... chci i Tvoji nádherně krásnou hlavičku, protože vím, že až tohle budu mít, tak potom mi sama ráda budeš chtít dát celé své srdíčko a potom teprve budeme moci vedle sebe být tak, jak to chceš TY, žít vedle sebe v míru a pokoji, v lásce a pokoře a že se budeme navzájem milovat tak, jako se ještě nikdy nikdo nemiloval.
Že se budeme spolu milovat přesně tak, jako té noci.
Žít vedle sebe, prostě s Tebou Scandall, tak jak to chceš především TY, žít ve ŠTĚSTÍ !!!
* * *
Ne, neměním nyní ten text, co jsem psal tehdy, když jsem někde další jinou náhodou na internetu potkal ono stvoření, tak podobné tomu zjevení.
Momentálně mi přijde, že bych to neměl dělat, protože v tu chvíli, i když jsem nad tím neztrácel hlavu, jenom jsem věděl, vzpomněl jsem si a vybavil si všechny ty věci.
I když lidé kolikrát si jsou velice podobní. nejenom povahově, ale i vizažně a tenkrát přeci,
přeci jen byla tma. Spíše takové šero, neboť oknem do obývacího pokoje tehdy pronikalo žluté světlo pouličního osvětlení skrze okenní sklo. Takže vidět to bylo a také od té doby věřím více na věci vyššího rázu.
Prostě vím, že jsou.