Štěstí, blázen a astrologie

Jako vždy se probouzím do obvyklého dne. Vlastně se ani neprobouzím, neboť jestli jsem v noci něco spal, tak to mohla být tak maximálně jedna hodina anebo hodina a půl, více snad ani ne a přesto, že bych klidně mohl přestat na to všechno myslet, tak to prostě nejde. Je však  velice zvláštní, že se necítím ani trochu unavený, spíše naopak, jako by mne něco nabíjelo jistou energií.

 Jsou asi tři nebo čtyři hodiny ráno a budím se sám od sebe, respektive mne budí myšlenka. Myšlenka na ní, myšlenka na to že to o čem jsem snil se stává skutečností a že ať mohu dělat co chci, tak stejně se tomu neubráním, protože vím, že tohle je ten osud o kterém se tolikrát psalo v pohádkách a o kterém již bylo natočeno snad nespočetně různých filmů a dokumentů, o kterém bylo napsáno již tolik příběhů.

Budí mne myšlenka na to, o čem Ona tak přemýšlí a po čem asi tak v skrytu své duše může toužit a snít, co si může doopravdy přát.

Nedá mi to, abych se znovu nepodíval a neprostudoval její profil, neprostudoval vše, co tam uvádí.

Do hlavy se mi najednou přidávají další myšlenky.

Pojednou  je má hlava  plná  myšlenek a opět se dostávám do stavu, kdy se cítím na pokraji šílenství. Poslouchám  mp3 přehrávač a v uších mi zní slova od Moniky Načevy:

Tohle to je chladnej svět,

může ke mně prohořet.

Ta tvář v něm je Tvá,

dívá se, znám ji ze sna.

Dívám se na Její fotku, dívám se ji do očí, snad strašně nekonečně dlouho, pozorují její tvář a všechny ty její rysy v ní.

Dívám se na její očí a přemýšlím.

Přemýšlím o štěstí. O mém štěstí, o tom jejím štěstí a vůbec tak o všem co ženský prostě dokážou a o těch věcech na internetu a podobně.

Přemýšlím o tom, co ji může přinést opravdové štěstí. Co může přinést opravdové štěstí ženě, která může mít vše co si usmyslí.

Teď, právě teď, v této chvíli vím, že se ze mne opět stává díky Tobě má Múzo člověk závislý na nikotinu, neboť vím, že lidé buďto kouří proto, že jsou nervózní a nahrazují si tím nějaký pocit jistoty, snaží se cigaretou zamaskovat svůj strach, ale také vím, že někteří lidé kouří proto, aby mohli přemýšlet a to proto, aby si vytvořili kolem sebe nějakou ochrannou bariéru, aby nebyli rušení a aby si udělali kolem sebe jistou vzdálenost, aby si udrželi odstup od lidí a mohli se soustředit jenom sami na sebe a v klidu o všem přemýšlet.

O tom co je, co se děje a také o tom co bude, co bude dál, což je vlastně můj případ.

Což najednou vím, že tohle je i Tvůj případ, jenomže mezi námi dvěma je docela velký rozdíl tady v tom.

TY kouříš jak kdy, někdy vykouříš málo a někdy prokouříš dvacku  jen to hvízdne, jak jsi mi sdělila přes telefon.- povídám si jen tak v duchu pro sebe.

Jenomže Já si plně uvědomuji, že budu muset kouřit snad hned po probuzení, neboť vím, že jakmile se probudím, tak mi začnou chodit do hlavy další myšlenky a moc dobře vím, že ať dělám co dělám, ať v ten okamžik můžu dělat spoustu různých a jiných věcí, abych na to nemusel myslet a přemýšlet nad tím, tak stejně se tomu neubráním a to mne docela děsí.

Děsí mne to proto, že díky své minulosti, díky tomu, že jsem se jednou vrhnul se svými ideály o spokojené a šťastné rodině do rodinného života a že jsem si tím jediným malým okamžikem proměnil svůj život v hotové peklo na zemi.

Děsí mne to proto, že když to peklo skončilo, alespoň relativně, tak jsem ze své lásky a dobroty poztrácel všechny své úspory a všechny své peníze a v podstatě mi zůstalo snad ani ne těch pověstných pár švestek, o kterých se tolikrát již hovořilo.

Děsí mne to proto, že teď už ani vlastně nežiju tak, jak by normální člověk měl žít, protože vlastně jenom tak přežívám a nemohu si dovolit další investice do cigaret, protože si dokážu, i když mne v práci mé kolegyně nabádají, kolik peněz se takhle propálí, jenomže neví, že to vím, protože si to dokážu spočítat již teď.

Vždyť jsem vlastně dvojnásobně odnaučený nekuřák.

Zvláštní, už je to zase tady aniž by člověk chtěl, můžu se stavět na hlavu, můžu dělat co chci, ale stejně mi to nepomůže, neboť moc dobře vím, že s tím nemohu nic dělat, protože jsem už na cestě, ze které není návratu a že je to o mnoho silnější než Já.

Vím, že budu muset opět kouřit a docela dost, abych tohle všechno nějak přežil.

Děsí mne mé představy, že už tak mám co dělat, abych po smrti svého otce, vracel své zlaté matce peníze, které jsem si od ní napůjčoval a nejenom od ní, ale také babičce která již nežije a mých přátelích, kteří se stejně časem ke mně začali obracet zády protože jsem se dostal do stavu, kdy jsem se jim ozýval jenom o peníze, aby pomohli normálnímu rodinnému životu tak jak se to běžně děje ve světě.

Tedy nepůjčoval jsem si to kvůli sebe, dříve jsem to nikdy nedělal, ale některé věci, ne, neříkám, že člověka změní. Ale prostě je něco pro něco a pak…

Navzdory tomu, že sám nemám rád to, si od někoho půjčovat peníze sám když někdo potřebuje, tak jsem mu vždycky peníze dal aniž bych je chtěl zpět a neříkal si o ně, dal jsem mu je proto, protože jsem mu věřil, že je čestný a poctivý a že sám od sebe za mnou příjde, peníze mi vrátí a řekne díky a potom jsem jenom čekal jestli to doopravdy dodrží.

Chápu, jistě si teď říkáte anebo myslíte, že jsem blázen a naivní a že vy byste to nikdy neudělali, ale věřte, že tomu tak není.

Stejně jako asi u každého z Vás, jde jenom o pocit radosti a spokojenosti, jde jenom o to, co člověku dělá dobře a Já nemohu za to, že Já mám radost z toho, když mohu pomoct někomu, kdo je v nesnázích.

Sami to děláte docela obyčejně a běžně v životě.

Jdete do obchodu anebo kdekoliv jinde kde vás to táhne a cestou potkáváte různý lidi, třeba to jsou žebráci, kteří nemají ani na kus chleba a vám se jich slituje a hodíte mu nějakou tu korunu s myšlenkou: Ať se má ten chudák dobře. A nebo třeba jdete jen tak po městě a přepadne Vás parta studentů v docela zajímavých převlecích a poprosí Vás, zda-li jim nepřispějete na poslední zvonění a vy jím sami ochotně od sebe přispějete nějakou tou mincí anebo stovkou či v dnešní době už i eurem a řeknete si: Jenom ať se mladí pobaví, ať si užijí, vždyť my jsem nebyli jiní a taky jsme to dělali a odcházíte s dobrým pocitem tam někde uvnitř sebe, že jste udělali dobrou věc a sami ze sebe v tuto chvíli máte radost, která Vás hřeje u srdce či někde na duši, stejně tak jako Já a stejně tak jako kolikrát mne, protože věřím tomu, že každého z Vás baví někomu nějakým způsobem průběžně během svého života pomáhat ať je to někdo váš hodně blízký anebo někdo vůbec neznámý tak mu pomůžete jenom proto, že jste hodní a že Milujete anebo jen třeba proto, že chcete někoho oblafnout a pobavit se a tak mu podstrčíte nějakou pro vás a pro ně už vůbec nepotřebnou mincí a máte radost z toho jak jste s nimi vyběhli, jak jste s nimi vypekli, ale ať je to jak je to věřte mi, že prostě každý z Vás se v tuto chvíli cítí šťastně či spokojeně ať je takovým člověkem, jakým je a vlastně všechno máte pod svou vlastní kontrolou a cítite se spokojeně a šťastně.

Vždyť vlastně vůbec o nic nejde. Vždyť jde jenom o momentální pocit štěstí. Vždyť jde jenom o to, abychom se všichni nějak alespoň na moment cítili nějakým způsobem šťastně či spokojeně. Tak jako Já.

Někdy se však stane a ani si to v ten moment neuvědomíte a že ač jste takoví, jací jste, tak Vás osud dostane někde, kde vlastně ještě ani vůbec netušíte kde skončíte a to i přesto, že to myslíte a chcete velice dobře.

Den za dnem jdou životy a na studeném železe,

propálené minuty.

Jen propálené minuty !!!

Najednou Vás to dostane někam, kde jde vlastně nejenom o Váš život, ale najednou o čtyři a potom časem těch životů kolem přibývá a uvědomíte si to až ve chvíli, kdy už je na vše pozdě, protože tančíte ve víru dění a života kolem sebe, ale uvědomíte si to až když je už na vše zcela pozdě a přejete si z hloubí své duše jenom jedno jediné.

Vrátit to, co nejde. Vrátit čas.

Čas nejde vzít zpátky

čas nejde vzít zpátky

čas nejde vzít zpátky nám.

Mnozí z Vás si o mně můžou myslet, že jsem blázen, ale Já Vás klidně při této domněnce nechám a budu v skrytu duše doufat v jediné, že budete se mnou dál a vydržíte to se mnou jenom proto, abyste se dověděli konec anebo třeba jenom proto, že jste zvědaví na další věci, protože život se nezastaví, život jde dál a stejně tak jako VY musíte v něčem žít, tak i Já musím žít v tom, že jsem chtěl žít šťastný rodinný život v lásce a štěstí, kdy jsem žil se ženou, která měla dvě dcery a v podstatě netoužila po ničem jiném, než jenom o normálním šťastném rodinném životě a že jedno jediné mé rozhodnutí, jenom jeden jediný malý okamžik a snad to nebyla ani pouhá vteřina kdy se mi změnil můj život v doslova hotové peklo na zemi o kterém snad, pokud mi to čas, můj život a situace kolem mne dovolí se rozhovořím.

Myslím na Adrianu. Myslím  teď na ní doopravdy a ne jenom tak, jak obvykle lidé na sebe myslí. I když právě ještě nejsme spolu a věř mi, že se nenudím a že mám co dělat, taky se kvůli tomu netrápím, protože někde v sobě cítím to neskutečné štěstí, které mi s tebou může přijít, jenom ještě vůbec netuším jak, ale vím, že přijde.

Myslím na ni a na to naše štěstí, jenom nevím, jak se ten čas bude vyvíjet mezitím, o čem jsme si ten večer povídali.

Máte-li chuť tak zůstaňte se mnou dál, snad jenom proto ať se dovíte co se dělo, děje a bude dít a to co se děje mezi tím vším.

Snad jenom proto, že jste zvědaví, snad proto, že vás to nějakým způsobem zajímá a snad jenom proto, že Vás to jenom nějakým způsobem baví anebo prostě jenom proto, že zrovna právě teď máte dlouhou chvíli, nudíte se a nemáte co dělat. Děkuji Vám a věřte, že jsem Vám všem za to velice vděčný.

Chci tady vyjádřit svůj dík Monice Načevě, Michalu Pavlíčkovi a všem ostatním, kteří se podíleli na albu Možnosti tu sou a opět pánům z Matyáš Gali, kteří se zasadili o to, aby vzniklo album Poslední dobou a ještě v neposlední řadě Davidu Kollerovi a lidem kolem něj, kterého mám taky ze srdce rád a velice si jej vážím za to co dělá, za to, že jsou takoví jací jsou a že dělali a dělají to co dělali, udělali a dělají dál, protože jsou velice důležití.

 

Znovu a zase najíždím na její profil, na její fotky, ale tentokrát zcela potají, aby si o mně nemyslela, že se chovám jako nějaký úchyl či slintající pubertální kluk, prostě koukám se na ní tak, aby o tom nevěděl a i když si stejně myslím, že to ví,že to cítí.

Přemýšlím a pokládám si otázku: Jaká asi je, jaká asi může být doopravdy kromě toho, že je neskutečně nádherná.

Jediné co může trochu inteligentní člověk udělat jako první a zjistit si něco o někom a jeho povaze je shlédnout její horoskop a tak studuji po internetu všechny věci týkající se kozorohů.

Věřím, že horoskopy nelžou, tedy alespoň ty, co charakterizují jednotlivá znamení, neboť vím, že je to nekonečná spousta zkoumání nekonečné spousty různých lidí po všech žijících generací.

Zjišťuji, že toto znamení je zcela individuální a samo si vybírá to, co chce což mne na jedné straně docela uklidňuje a na druhé straně pro změnu docela děsí, protože když si představím svou ohnivou povahu a její ledovou povahu vedle sebe, když si představím to že Ona si dělá co chce a Já si také dělám co chci, tak jediné co mi z toho vyplývá je další hotové peklo na zemi což asi se štěstím nebude mít nic společného, protože si ihned dokážu uvědomit a představit si, jaké by asi bylo soužití mezi dvěma stejnými a zároveň se zcela opačnými vlastnostmi či přístupy k životu, což zcela popírá jakékoliv další představy o vzájemném šťastném životě.

Navíc její vrozená nedůvěřivost vůči ostatním snad všem věcem je dělá ze sebe docela velkou překážku na cestě k sobě a jejímu srdci, ale v hlavě se mi vybavují některé věci o kterých jsme si psali buď to přes server libimseti.cz či pomoci sms a přestože jsem si za život docela užil těch žen, které dokážou vysekat z chlapa snad i žlučník když chtěji a dokážou s ním s nóblesou a se všemi graciemi zamést do kouta tak, že si vedle nich připadá jako úplný kašpárek, tak přesto všechno i když to vidím v jejích očích, že ani tohle jí nebude zcela cizí tak přesto z jejiho hlasu vyznělo zcela něco jinýho.

Ale i tak, třeba by to už dávno mohlo být krásný a mohli bychom být spolu, kdybych hrál dle jejích not, ale to bych nebyl žádný chlap, kdybych Jí ochudil o ten slastný pocit být dobývaná a taky nechci být ten, který bude tajtrlík jestli né hned, tak časem určitě a to pro změnu nechci zase Já.

Navíc jsem muzikant tělem i duší a spíše já tvořím, ale zároveň Jí nechci brát její identitu, protože potom by nemohla být taková jaká je a vím, že by to potom ve vztahu nebylo ono, buď z její anebo moji strany.

Když už, tak všechno nebo nic vzájemně a když už nic, tak ať se alespoň pobaví zlato. Stejně si myslím, že sama osobně se asi cítí docela osamoceně a když si to všechno dám dohromady a když si představím TY vztahy kolem ní, tak asi Jí dlouho stejně nevydržely, jelikož by jí neuspokojovaly zase v něčem jiném a nakonec mi to sama řekla, že v podstatě šlo jenom o sex a když jsem jí na to řekl: Já vím, vlastně šlo jenom o to abys nebyla sama, tak mi odpověděla, že ano.

Navíc vše, co charakterizuje kozorohy odpovídá tomu, co uvádí ve svém profilu....a potom že Tě nemohu znát.

To máš sice pravdu, že asi ještě ne, ale Já věřím tomu, že si hezky poznám postupně jaká jsi a vím, že asi se nebudu mýlit.

Někdy tě to možná napadne, zaskočí.

Bude to jedna vteřina, bude to v ní.

Možná právě teď na okamžik zahlídneš svět.

A možná to bude za chůze po nábřeží, ve městě.

Možná v Tvý ulici, kdekoli na cestě někam.

Jsou tu různé možnosti.

Možná na dně samoty.

Snad vysoko nahoře kde jsou blesky.

Možná s někým jedna jediná věta a dotkneš se světa.

Kdekoli na ulici za obzorem neznámý kraj.

V leže, v tom větru, kdekoli venku,možná...

právě teď...

Možnosti tu jsou

Možnosti tu jsou

Možnosti tu jsou !!!

Věřím, že asi každému z nás se v životě zdály některé věci, které si člověk přál anebo o kterých snil nemožné a nesplnitelné a raději se vzdal svých snů a svých představ.

Vzdal se svých skrytých tužeb a tím pádem se vlastně připravil o své osobní štěstí a utonul někde v bahně a marastu těch všedností a spokojil se pouze se spokojeností. Potom se časem z něj stává mrzout anebo jenom takový šedivý stín proplouvající životem, věčně lamentující a stěžující si na něco, závidějící druhým a docela zapomněl na to, že si vlastně za vše může sám.

Holt, každý strůjcem svého osudu. Potom se ale nelze divit.

Rovněž jsou lidé, kteří neváhali a šli si za svým štěstím a nebáli se jít na plno do toho i když je to stálo třeba hodně námahy, úsilí, peněz, energie, času a odříkání, ale věděli proč, tak jako to vím teď i Já.

Prostě když se chce, tak se chce a když se nechce, tak nic s tím, tak by to řekl Ostravák.

Někteří a to asi většina žije v přesvědčení, že štěstí je jenom muška zlatá, která se ve vzduchu zatřepetá, že štěstí chodí dokola a až se unaví, tak si sedne na vola a možná ještě dalších věcí, které si nyní nedokážu vybavit.

Ano, zřejmě je to tak, že na každém vtípku, rčení pravdy je trochu. Ale Já osobně jsem přesvědčen, že štěstí je plno kolem nás a že je vlastně všude na každém rohu kam se člověk podívá, jenom to nechce být slepý a spíše mít oči dokořán. Jenomže každý vidí to štěstí jinak a každý vidí své štěstí v něčem jiném. Každého věc, nikomu to nenutím, ale vím, že je to tak, že štěstí je opravdu všude na kolem nás, jenom jej to chce uvidět, chytit a nepustit a držet se jej zuby nehty a taky jej hlavně vytvářet a pečovat o něj aby bylo a nestala se z něj opět ta muška jenom zlatá a z člověka nakonec ten vůl.

Chci zde vyjádřit svůj dík Monice Načevě za to, že nastartovala mojí mysl na plné obrátky, taky jí poděkovat za neprospané noci, a za to, že nejím a jenom kouřím jako tovární komín, neboť právě teď se snažím vytvořit si kolem sebe clonu, klec, abych se mohl soustředit jenom na jediné.

Dále Jí chci říct, že jsem Jí vděčný za album Možnosti tu jsou a že Jí za to moc miluji. Tedy tak, jak se to hodí říct, prostě jsem rád. Najednou si to uvědomuji.

Tebe totiž teď ale nejvíce. Tedy nemiluji Tě tak, jak se doopravdy miluje Miluji tě totiž zcela vážně, smrtelně a bezedně z celé mé duše a moc dobře vím proč a co pro mne znamenáš, proto Tě miluji již teď, i když Ty to ještě vlastně asi ani netušíš a žiješ si možná někde v romantickém snění mladé šťastné víly. Prostě cítím lásku, ten dar, ale nechci s ní jen tak plýtvat.

Co Já vím....

Zatím jsi jen zvědavá. Mlčíš, pozoruješ a nic neříkáš, jenom sem tam něco.

 

Trávím svůj čas zkoumáním toho, jaký můj protějšek asi může být a jaký vlastně je. Prohledávám celou dobu internet a snad jsem prostudoval všechny možné kozorohy, abych zjistil, co se v Ní vlastně skrývá za osobnost.

Nakonec se stejně ve většině případech všechny horoskopy shodovaly v těch podstatných věcech a tak tady jenom tak lehce okopíruji z internetu to co jsem si tak pozjišťoval, protože se mi to zde opravdu nechce vypisovat.

Ještě že existují ty možnosti.

Kozorohové mají výrazné duševní vlastnosti a bystrý rozum, avšak potřebují povzbuzení zejména na začátku svého života a rozvoje, aby nabyli potřebnou sebedůvěru. Často propadají melancholii a pesimismu, je tedy vhodné, někdy i nutné, mít mnohostranné zájmy, záliby a kolektiv stejně zaměřených lidí i přes to, že jsou zvyklí spoléhat se na sebe sama - své cesty si chtějí plánovat oni sami. Touha po úspěchu je nepřehlédnutelná, někdy to může v okolí vyvolat i závist. Existují dva typy Kozorohů - Kozoroh optimista a Kozoroh pesimista, přičemž každý Kozoroh zná oba tyto stavy. Když špatná nálada odezní, jedinec na ni rychle zapomene a znovu se pustí do práce. Často jsou motivací k činnosti penízky. Jsou šetrní, ale ne lakomí - dokáží se dělit. Spořivost pramení spíše ze strachu z budoucnosti, mají rádi pocit zázemí.

Osoba narozená ve znamení Kozoroha je největší realista. Má silnou vůli a veliké ambice. Je odolný na rány osudu. Projevuje velkou rozhodnost při realizaci sebou vybraných cílů. Snaží se neukazovat sebemenší náznak slabosti. Práci vykonává poctivě a pečlivě s velkou dávkou osobní disciplíny. Občas překvapuje své okolí originálními nápady. Velmi si váží svoji individualitu a samostatnost. Uctívá inteligenci a klidný přístup k životu. Neustále se vzdělává, aby získal lepší pozici pro kariérní postup. Má rád peníze. Mezi negativní vlastnosti Kozoroha patří zlomyslnost, konservatismus, přebujelá ambice a jistý chlad.

Většinou je dosti tichý a opatrný, ale pro své přátele je milý a přátelský. Bojí se rizika a improvizací. Občas mu chybí přizpůsobivost v nových a nečekaných situacích. Na vše nové potřebuje čas a klid. Své neúspěchy prožívá velmi silně. Často má zcela bezdůvodně komplexy. Nerad ukazuje své city a proto je považován za velmi uzavřeného člověka. Jestli v osobním životě narazí na správného partnera, tak dokáže milovat věrně a hluboce. Ve vztahu ho nejvíce zajímají city, fyzická stránka není pro Kozoroha až tak důležitá.

V zaměstnání jsou tito lidé schopnými ekonomy, managery, organizátory, účetními, právníky, učiteli. Přičemž vlastnost organizovat a plánovat vyniká. Přehlédnout nelze ani literární talent. Pro manželství a partnerské vztahy je nutné hledat lidi narozené ve znamení Panny, Býka nebo Berana. Je totiž třeba najít takové jedince, kteří dokáží pozitivně ovlivňovat proměnlivé nálady Kozoroha.

Takže si říkám,že tohle bude docela těžký oříšek,ale kdo jiný by to měl zvládnout než Já,když je to vlastně náš osud takže mi nic jinýho stejně nezbývá než se do toho pustit s mou beraní vervou a s mým býčím taktem a navíc,vždyť když se chce tak všechno jde a Já s tím nikdy nemíval a nemívám problémy,tak proč ne,když to chci a Ona chce to taky,protože by mi jinak nepsala to,co mi psala a neříkala to,co mi říkala.Koneckonců s chutí do toho a půl je hotovo.Když teď tak nad tím přemýšlím tak Ona je přesně to co Já,ale poněkud v opačném provedení.najednou mi hlavou běží ty řeči typu: protiklady se přitahují,vrána k vráně a podobné další.

Ještě že jsem beran lomený s býkem, utěšuji se tím :-)

Mezitím sem tam komunikujeme skrze smsky a Já přemýšlím co udělám mezitím, než budeme spolu.

V té době jsem měl jedno nějakým způsobem i když na dálku stvoření, které ke mně začalo cítit jisté sympatie a nebudu zastírat, že i mne to neimponovalo, ale i když jsem vedli spolu nějakou docela hezkou konverzaci a trochu to tam jiskřilo, tedy z druhé strany asi více než z té mé a možná že to nebyla jenom jedna milá osoba, ale bylo těch milých osob více.

Stejně pořád v tu dobu i ještě před tím jsem v sobě měl to, že už chci jenom to o čem sním a počem toužím a navíc někde ve mně jsem měl pocit, že to vyjde a také. Kolikrát už jsem si vykládal svou budoucnost pomoci karet a vyznívalo z nich to, co jsem si vždy přál a navíc jsem dával hodně i na horoskopy, protože jsem najednou začal nějak silněji vnímat, že nějak získávají na posloupnostech a souvislostech.

Není pro mne těžké se zamilovat a jít do toho po hlavě, mám to vrozené a nebojím se i když jsem již několikrát narazil pěkně čumáček, ale také se nebojím riskovat když už o něco doopravdy stojím a tady to vím už od první chvíle...a tak se stalo, že

Zamkl jsem za jinýma v roztopených zdech,

zamkl jsem za jinýma, mám ledový dech.

Poprvé za jinou překročil jsem práh,

poprvé nad milou jsem poznal, co je to strach.

Zamkl jsem za jinou v olověných zdech,

zamkl jsem za jinou, mám kovový dech,

nedozví se už víc.

S poslední hodinou šel jsem brzo spát,

odsouzen za milou a milá je můj kat.

Nebojím se už víc a konec znám.

 

a možná, že někde na druhé straně tohoto světa se

 

Po nocích kolem ní, okolo malých měst,

najednou padají kameny hvězd,

zahoří, vyplní co se Jí zdá.

Chci se tímto omluvit všem mnou zklamaným a zlomeným srdcím a zrazeným ženským citům, například Vendulce a ještě dalším a hlavně mé nádherné miloučké platonii Fló (Flora Flávie Pospíšilová - odpusť mi prosím Floo ty čárky jestli jsem to zase popletl, vím, že jsi na to moc háklivá a ani se Ti nedivím, vždyť je to Tvé jméno, když tak mne prosím oprav, děkuji) za to, že jsem je možná i nějakým způsobem hluboce citově ranil, ale snad někdy pochopí, že stejně časem by byly se mnou velice nešťastné, jelikož jsem také docela nezkrotnej zmetek, který se jenom tak nesmíří s něčím, ale chce buď vše anebo nic a vím, že jiné by ze mně nedostaly to co by chtěly a to by bylo další peklo na zemi a časem by zase jenom z toho všeho byla pouhá přetvářka a hra na něco, co není.

Chci zde opět vzdát dík Anně K. a všem kolem ní za album Nebe na zemi, které mne provází neustále každým okamžikem dokolečka a dokola a svým způsobem mi ukazuje cestu k mému cíli.
Chci říct opět a ne naposled, Miluji tě Anno K. za to že jsi a že děláš pro lidi dost důležitou věc i když možná v tuto chvíli to ještě netušíš anebo nevíš a Miluji Vás všechny kolem ní za to samé.

Přeji si jednou Vám všem to říct do očí. Věřím v to, jako nikdy jindy v životě.

 

Když jsem si tohle všechno tak hezoučky prostudoval, uvědomil jsem si, že tohle nebude jednoduché, jelikož tady nejde ani tak o dobývání křehkého ženského srdce, ale především i o dobývání velice, ale velice inteligentní mysli.

Vlastně ať je to, jak je to stejně vím, že to tak musí být, neboť jsme si asi nějak souzení a vím, že můj osud se naplnil a teď tančím proudu zcela jiných sil, než si dokáže obyčejný člověk představit, stejně mi nezbývá nic jiného, než se jenom přizpůsobit dění kolem a věřit, že nakonec dojdu k cíli.

Také si uvědomuji to, že ač je to jistě velice silná a soběstačná bytost a po několikátem prostudování uvedených věcí, které tam asi nenapsala jenom tak a vzhledem k tomu, že si jistě, což vím docela přesně, beztak několikrát prostudovala můj profil, který Jí jistě něčím zaujal, protože na něm byla několikrát, tak jí jistě zaujalo především to, co mám v něm uvedeno.

Lidičky, tedy povím Vám, je to docela slušný mazec si tohle uvědomit, protože nakonec zjistíte jenom docela jednoduchou matematickou rovnici a docela jednoduše si lze spočítat, že ona si mne vybrala protože chce to, co nabízím a samozřejmě s tím i o mnoho více věcí, které s tím souvisí a vybrala si to docela chladným rozumem a já vím, že chci Jí a vím co, mám, co v sobě nosím a že Jí to chci dát.

Docela velký problém mi dělá ta jednoduchá rovnice, protože Ona něco chce a Já také něco chci, v podstatě je to hezké, že chceme oba, ale vím, že každý z nás to chce po svém a tuším, že asi každý docela jinak, než to chce ten druhý a zrovna tohleto nevede ke štěstí, které by si Ona tak ráda přála a možná, že je to všechno zcela úplně jinak, ale jestli je to tak, tak možná, že se jednou někde v půli cesty sejdeme, uvidíme.

Možná, že je to jenom tak, že třeba je jenom zvědavá.

Možná je jen prostě zcela normálně zvědavá stejně tak, jako každá normální obyčejná žena na tomhle tom celém světě a tak je zvědavá na to, co jí může dát někdo, kdo píše, že by za její stín nad jeho peřinou, za její smích nad jeho trápením a za její hloupé Nepřeháněj dal cokoliv. Třeba je to jenom taková hra, co Já vlastně vím.

A tak se potácím dál ve svých myšlenkách a přemýšlím a bádám nad tím, o čem že to vlastně všechno je a také vím, že i když přichází momentální pocit štěstí, že vlastně to po čem člověk touží se mu najednou namane a naskytne, tak si zcela uvědomuji, že nic nepadá z nebe samo do klína a že bez práce nejsou žádné koláče.

Možná by to bylo pro mne mohlo být všechno jednodušší, kdybych tomu nechal zcela volný průběh, ale promiň mi Miláčku, tohle bych potom nebyl ale Já, protože bych nemohl být s Tebou šťastný, kdybych věděl, že jsem si Tě ničím nezasloužil.

Kdybych tě ochudil o to, že každá žena musí být nějakým způsobem dobývaná, kdybych věděl, že jsem nedokázal splnit to co TY jako žena očekáváš od muže a pevně věřím, že bych nebyl ani prvním a ani posledním ve Tvém životě, který se tě bude snažit nějakým způsobem dobývat či sbalit.

Nevím, to právě teď vůbec ani netuším. Vždyť stejně, nakonec nemám co ztratit, když tak jenom Tebe a to je řekl bych, docela vysoká cena a stejně, nechtěl bych jednou vedle tebe hrát roli tajtrlíka, to bych asi v životě totiž nesnesl, asi jako každý chlap.

Možná že Ti křivdím, možná že jsi zcela jiná, nevím, nic neříkáš, jsem z Tebe docela zmaten, ale věřím v to, že pokud i ty dokážeš odpouštět, tak mi tohle jednou stejně odpustíš.

Holt,

Nic nečeká blízko,

tak nelítej nízko.

Všechno nečeká blízko,

tak nelítej nízko.

Chci tady poděkovat opět Anně K. za album Nebe a všem ostatním, kteří se na tomto albu podíleli a zároveň chci tady poděkovat především sobě sám za to, jaký jsem a co dělám, protože nyní vím, že vše co jsem kdy dělal a udělal ačkoliv mi to kdysi připadlo docela nesmyslné či nepochopitelné tak nyní mi spoustu věcí najednou začíná dávat smysl a vím, že tomu není konec stejně tak, jako i tomu co se bude dít dál.

Tak pokud to mí zlatí lidičkové se mnou vydržíte, tak bych Vám všem byl za to ze srdce vděčný.

Možná Vám to třeba nedává ani smysl vše to, co a proč tady píšu a Já se Vám vlastně ani nedivím, ale věřte, neboť tomu věřím i Já, že na samém konci vše pochopíte, jelikož vše se točí v začarovaném kruhu a spousta věcí se bude opakovat,

ale Já věřím, že pokaždé to bude o něco, byť jenom o malý detail jiné.

stejně jako ve zcela normálním životě, jelikož vše je zcela přirozený koloběh života.

Děkuji Vám za pochopení a já se jdu opět zahalit do cigaretových oblak, abych mohl nalézt další cestičky vykládané mlhavými schůdky po vílích stezkách.

…