Je nadějí výlet?

V šedi betonu komíhavá zlatá,
snáší se v podobě vln z nebe.

Liduprázdné vnitrobloky
jako bez lodí odepsané doky,
leč zlatavé třásně oku lahodí.

Roztouženě prohlížím si vyšší poschodí
zda neobjevím dívčí nebo ženskou tvář
kdysi bonviván dnes ostýchavý samotář
a má vysněná nemusí být ani svobodná.

Mohlo by přece jít jen o čaj
anebo přeslazené LATTÉ
a úsměv - to je to jediné, co mi slečno dáte...

Mám srdce veliké pro několik známostí
na nábřeží či předmostí...

Kdepak jsi hloubavá bytosti?

Mám v srdci tolik citu
s kým jej mám sdílet?

Malou naději chovám ...

Pozbyl snad Amoret schopnost střílet?

Je cit přebytečný?

Ptám se kolemjdoucí slečny...

Smím vás pozvat na romantický výlet?

Prošla mlčky...