V cukrárně

Měla blankytné oči...

Pohledná obsluha.

Pánové,
znáte ten pocit?

Dobrodruha.

V jejich dlaních zrcadlení
odlesky
od stříbrného tácku
na němž nosí moka.

Usměvavá,
téměř celá oděná
do havraní.

Plnost jejích stehen
prozrazovaly tu a tam
plameny vonných svic,
byť je halila do černé sebevíc.

Za dveřmi severák,
mnou prostupuje blažený vjem,
pohled na ni hřeje více nežli punč,
je skvostem mezi všemi,
jsem po čase unášený
ženskou rafinovaností.

Na líci tlumený nach
tak zvolna plynou hodiny,
její rty tepou krví
hebká pleť
značí ranné mládí...

Za okny mnohé lidi zebe,
mě hřeje pohled
na její krémové sako,
jež nedbale halí boky,
však s pýchou odhaluje
dvojici plných plodů.

Pohled na ni
mi zvýšil násobně
množství tepů,
je ozdobou oné cukrárny,
sladší než proslulý dort z Vídně.

"Přejete si ještě něco?"
pravila vlídně.

"Přál bych si,
abych Vás směl vídat,
alespoň třikrát týdně!"