Vlakem

Zase propadáš hmotě

svých úniků

mříží svobody

kovaných z pražců a

štvaných hlínou polních brázd...

Skloněný nad propastí pomíjivosti

konejšíš sám sebe touhou

po mizejících tvarech

Sám sobě

pokorným bohem...

jsi

...miluješ tolik vlastní odraz

a pochybnosti svých představ?