Štědrá příroda

Uklidňuje,
tak velmi tiší
mysl i nitro,
ukryl jsem se
pod korunami stromů,
stejně jako desítky jiných,
krátce po dešti,
slunce chce znovu
na výsluní.

Několik dětí
s mošnami u pasu
míří na výlety.

Hlomoz,
hlasy dítek
šum drobného štěrku
pod jejich podrážkami
dřevěné kladiny
i ty jsou tady,
přespolní děti
s těmi místními.

Čas toulek a her
úsměvy
a šťastnější
stránka života.

Láska je opojný nektar...

Z levé části parku
mladík
s vzezřením čerstvého zletilce,
vedle něj dívka vezoucí kočárek
dmoucí prsy,
nádherný pohled.

Kočárek drobnou dlaní
drží asi dvouletý chlapeček...

Velmi mladá maminka, říkám si
a se mnou desítky penzistů.

V bílém tílku
měla velikost grepů
moci tak strávit chvilku
v brokátu lůžkovin,
mezi nimi, loknami spočinout,
tetelím se při představě,
ba přímo třepu,
nikoli zimou.

Teprve když mě sedícího míjela
z profilu zřel mimo těžké poprsí,
pevné vyklenuté břicho,
a že je znovu v očekávání.

Příroda je leckdy štědrá...