Druhá bříza a čahouni

S pocitem vlastní pomíjivosti,
že každý z nás je na planetě host,
kochám se chůzí po promenádě.

Slunce překonalo oblačnost
vystřeluje zapálené šípy,
potřebný klid skýtá mi
říční proud od nepaměti.

Řeka je místem odpočinku
vhodným pro výlety,
na piknikové dece,
se sklenicí drinku,
sledovat klábosivé tety.

Proud umí vypravovat příběhy
ze vzdálených jesenických hor.
Vnímavý člověk pocítí záchvěvy,
odezírá z nepatrných vlnek.

Poklidný nedělní podvečer
narušují čtyři čahouni,
směňují si létající talíř,
střelhbitě mezi sebou.

Za kmeny stromů dlaně zebou
divoce rostoucí trsy trávy
hyzdí krabice mléka: „Dr. Halíř“

Neobyčejně pohledná maminka
úsměvy věnuje dítku v kočárku,
mou mysl zaměstnává vzpomínka,
na noční oblohu v Kežmarku.
Pod Tatrami...

Vozil jsem se jako gróf
anebo významný pán,
v kočáře vedeném koňmi,
ten silný vjem mám provždy
uchován...

Jsem o hezký pár let starší,
žaket mám třikrát přešitý
má chůze nepodobná marši
a více nežli o ženské city
zajímám se o plnost křivek.

Jsem sice ve věku,
kdy iluze v poklusu mizí,
leč při pohledu na dívky,
věřím ve slastnou šanci,
po boku té,
jež by rozdmýchala jiskry
skomírající uvnitř mého těla.


I kdyby měl vztah
atribut druhé mízy,
uvítám jej,
nehodlám podlehnout krizi
středního věku.

Už jsem se rozhodl, pevně,
raději budu mezi šťastnými samci!