tak impozantní, šedá
ve dne i v noci
vždy bdělá
život jde sice dál, ale stejně člověka zamrazí... pěkně jsi to napsala, realisticky, bez příkras, tak, jak to v životě chodí...
26.11.2014 18:53:38 | AndreaM
zažila jsem na vlastní kůži odcházení někoho moc blízkého
chvilku bezmoc...
ale každý jednou tohle podnikneme
a cítila jsem i odchod duše
něco jako poslední pohlazení po tváři...
25.11.2014 18:44:55 | básněnka
vím, o čem mluvíš.. i já, pokud nepočítám cizí lidi, vyprovázela dva své velmi blízké vstříc smrti..a znám ten pocit bezmoci.. ale znám i ten pocit blízkosti něčeho nadpozemského.. dobrého.. co se dá jen slovy těžko popsat.. třeba někdy napíšu povídku o svých zážitcích.. děkuji za zastavení :)
25.11.2014 20:24:34 | Amelie M.
...i tak to může být. Poslední dobou se ale ke smutku u lékařů setkávám s pýchou a arogancí... (ne u všech a za to jsem rád)
RM.
25.11.2014 01:43:55 | Robin Marnolli
jako bych na té chodbě seděl! ošklivý realistický popis perfektně zpracovaný.
24.11.2014 22:10:45 | hledač
to jsem se ještě snažila, nebýt moc krutá.. nemocnice je zvláštní místo.. děkuju za zastavení..
24.11.2014 22:15:48 | Amelie M.