Anotace: .
Slunce zhaslo
a světla se tmavě rozsvítila.
Na polštář uléhá úl prost medu.
Odráží se v něm jen bzukot
zhrzených trubců,
kteří si uvědomili svůj smysl života.
V takovém úlu nejde usnout,
to musíš uznat.
Do toho volá klid o moji pozornost.
Nenechá mě spát a klade mi na spánky
křik křídel nočních motýlů.
Sem tam oddech utahaných tramvají do půlnoci.
Taky nemůžou usnout.
Taky jim to nedovolí.
A ty? Ani ty mi to moc neulehčíš.
Procházíš mezi blikajícími proudy
mých myšlenek.
Neohlížíš se, nepočkáš na zelenou.
Potkala jsem tě tu víckrát,
než jsem tě vůbec kdy
viděla doopravdy...
Ti povím,jsem rád,že jsem chlap,takový fičák by mě zničil.
Konec se mi líbí nejvíc,dík za ni.
01.10.2015 21:22:51 | Danger
Pěkně. Tahle obraznost se mi líbí:-)
doufám že si zase brzo něco pěknýho přečtu.
01.12.2014 11:15:11 | Robin Marnolli
tohle je něco tak nádherný že to ve mě zůstává,myslím že bych ji dovedla číst klidně i stokrát...
28.11.2014 22:30:21 | střelkyně1
Líbí se mi obrazy a metafory, hlavně ta s tím úlem. Dalo by se to ještě trochu celé učesat, ale nálada té básně mě velmi oslovila :)
28.11.2014 22:01:23 | Bylinná směs