Symbol předjaří

Vznešená, velkoryse pojatá architektura.

Není divu, vždyť šlo o budovu někdejší banky.

A nyní ten ohromující dům
slouží veřejnému zájmu,
je místem k setkávání se.

Po otevření obrovského dveřního křídla
spatřil jsem rozlehlé mramorové schodiště,
jehož zábradlí každého vstupujícího
až mateřsky zve do široké náruče,
na svou pomyslnou hruď zhotovenou z ušlechtilých kamenů.

Za schodištěm,upoutají pohledy příchozích
skleněné dveře s pískovanými ornamenty,
s výřezy v podobě velkých šálků na kávu.

Je doba pravého poledne.
Nějaký pár lidí ve zralém věku
snaží se schovat před zraky příchozích i servírky.

Nebýt kulatých moka stolů
a jednoho zamilovaného páru,
skvěly by se parkety jako drahokamy v celé své kráse, v plném lesku.

Připomínaly by taneční parket...

Po pravici zřím rozložitý bar a za barem kadeřavá hlava servírky.

Usedám ke kruhovému plátu
pohledy svlékám černou barvu litinového podnoží,
mělo by být stabilní leč není, komíhá.

Na stole paprsky sluneční, podobné zlatu.

Ukryl jsem prostorově výrazné tělo
za působivé skleněné stěny,
abych mohl pobýt stranou
s tajnými myšlenkami na ženy.

Pár minut inkognito, bez péče personálu,
sám sobě zpovědníkem
i květnatých slov - králem.

Vždyť jsem si o to koledoval
příchodem v pravé poledne.

Za čekání jsem byl odměněn
přinejmenším jako princ.

Sezení bez nápoje
na židli z ohýbaného dřeva
se síťovaným opěrákem.

Přišla,
vznášela se
za mými širokými zády,
rázem
byla po mé levici
s velmi milým úsměvem
v těsné černé polokošili s výšivkou kavárny.

Byla tak roztomilá, ve věku okolo dvaceti jar, drobné postavy.

Byť jsem seděl, měl jen nepatrně zvednou tvář,
uviděl jsem její hebkou pokožku krku,
byla tak blízko, viděl její drobné pihy,
jemný zlatý řetízek...

Od něj jsem mírně sklonil hlavu
abych na první pohled musel uznat to,
že majitel kavárny měl vytříbený vkus
při výběru personálu.

Poté obdivný pohled do očí,
měla je uhrančivé jako uhlíky,
typologicky Maďarka, bohaté vlnité kadeře...

Ach, dobrotivý Bože,
nemohl jsem se nabažit
výšivky kavárny na jejím levém prsu.

Mám velké dlaně,
ale pokud by mi jej dovolila pojmout,
zřejmě by se do ní nevešel.

Děkuji,
že mi bylo umožněno
platonicky se zamilovat,
do ní, jejich plných křivek,
do vší té krásy...

Jsem povznešen...

Toto předjaří je jedno z nejkrásnějších...

K mojí potěše!