Sama se Sebou

Sama se Sebou

Procházíme se spolu.

Sadem.

Sadem rozkvetlých stromů.

„Zeptej se stromu, co je život, Sebe.“

Život je umění Být.

Tady a teď.

 

Na jaře užívat jara, nemyslet na zimu.

Kořeny pevně ukotveni, korunami téměř v Nebi.

Nebe a Země spojuje kmen.

 

Věřit, že po období sucha přijde déšť.

Oni to ví.

Mluví tiše, šeptají listy.

Nejdou proti větru, jdou s ním.

 

Jsou vědomí ukotvené v těle.

V těle stromu.

Vědomí, jež se může zažívat.

Ochutnávat vítr, slunce, déšť, jaro, léto, podzim, zimu.

 

Zažívá jednotu lesa, sám.

Nekřičí, nepláče, nepřemlouvá.

Bere vše tak, jak to přichází.

Nechává tok života plynout.

Plyne s ním.

S vědomím, Sebe.

 

Sám se Sebou.