salle de fétes...

vyšel jsem zpoza stěny
pod širákem
oklopen starobylými kvádry
s patinou prošlých staletí
bez ochrany
před zuřícími živly
a zastavil se
abych vstřebal ten pohled
který se naskýtá

tenkrát tu seděli
soudci a senátoři
duchovní
členové řemeslných cechů
obyčejní lidé z ulice
a na konci na bidýlku
žebráci i děvy lehké

tisíce bledých tváří
na temném pozadí
formující
jeden půlkruh za druhým
mizejících vzhůru ve tmě

obrácená závrať

a ten neskutečný zvuk

více než šepot
ale méně než hovor
tichý šum
lidského úlu
uzavřený a zesílený
kamennými zdmi

stojím a čekám
vítr se opírá do košile
hlava skloněná
ruce založené
neviditelný dirigent
zvedá taktovku
hudba se vznáší a klesá
a omývá tvář
ve večerním vzduchu

opojení
které se z ničeho nic šíří
jemuž propadnete
v žilách víří
ledové chvění
pěna se zdá bohatší
světlo jasnější
vzduch je plný ptáků
neónových barev
co vytváří dojem
ohromného akvária
létajících rybek

hlavou táhnou myšlenky
na všechno pomíjivé
chuť vína
smažených kotlet
záblesk slunce
na rubínové pláži
a
mezi tím plave ona
střed vesmíru
nedefinovatelná
ohromující
nepředstavitelná
přesto důvěrně známá

ta představa
co stojí přede mnou
mne uchvátila jako vítr
znásob to vše třemi
pak umocni
a ještě se zdaleka nepřiblíží

a pak jsem ji uviděl přicházet

šla přímo ke mně
napříč časem
přibližně stejně velká
bílé pleti
harmonicky vyvinutá
průsvitné šaty
přes ramena
vlasy rozprostřené

opájející i opojná
nemohla se podobat žádné ženě
a přesto tak ženská

co abyste mi zazpíval? řekla
budu vám k tomu hrát
a přiložila ústa
na kouzelnou flétnu

rád paní No
jednu árii znám
Ta vás nemine