Půvab v jeho úvahách

Do vysoké sklenice
ušlechtilé píšťaly
jež zovou flétna
naleji víno z Champagne
naplním ji po okraj.

Písemné projevy k ženám
slůvka něžná i vzletná,
změn mnohých doznaly.

Nepíšu řádky nahý ve vaně
už desítky let nikoli.

Už nedbám na podsvětí
volím jednoznačně ráj.

Vlasy mé ve větru nevlají,
také křivky nejímám,
jen sleduji potají.

Snad mám i příměry ohebné
vnímaní krásy - léty dozrály,
jako mé vrstevnice,
jsou oblých tvarů,
vědí co chtějí,
v něžnostech
jsou dovedné či nespoutané

V náznaku romance požádají:

„Napište mi verše pane“

Už nejsem
jak jsem býval - buřičem,
nedbám ani chvíli na mamon
už vůbec ne na chiméry,
nejsem Casanova ani Seladon,
nenechám se zmítat
jako kdysi chtíčem.

Raději pojmu knihu úvah,
co sepsal strhující Nietzsche
ve svém věku
právě v jeho slovech
nacházím příznačný půvab!