Piknik u splavu

Malá dívka
navrátivší se od moře
dnes přišla
k nepříliš čisté slezské říčce,
vynikala,
byla okouzlující
zlatá pleť,
za zády hnědá hněď,
úžasná scéna do filmu,
hudební podkres smyčce,
rozhodně bych byl použil.

Slunce nabádá k pohybům,
většina lidí za vidiny příslibů
vyhledává příležitosti k seznámení.

Zanedbaný splav,
pod ním je po kolena vody,
ženy
prsty pročesávají své dlouhé vlasy,
vědomé si toho,
že dávají najevo svody.

Je horko k zalknutí,
ideální konstelace k vzplanutí,
a proč by ne?

Každý z nás je zde host!

Matka s nahými dětmi
vrhá se do proudu,
cítím její pohled letmý…

Jsem plný citu, ba i vášně,
jen jej s nikým nesdílím
to jiní chovají se prostopášně…

Amor přesto střílí,
pod blůzu ženám,
mužům pod košili,
zejména dobrodruhům…

Jako by zdáli
slyším dívčí hlas:

„Dáte si se mnou kávu?“

Rád bych řekl:

„Jistěže, to bych prosil!“

Bylo by to,
bylo,
krásné…

Z jejího doznívajícího hlasu
mě vytrhlo
kvákání žab,
následně i pohled na lotosy!