Do ticha splávek

Přibližně
padesátiletá babička atletické postavy
neknižně
podávané dialogy hostů,
toto místo jsem si oblíbil.

V pravém sektoru stolu,
obligátní desítka,
menší množství alkoholu,
požívám ji nezřídka,
sklenice starostlivě sbírá
subtilní servírka.

Přijelo několik žen ,
dámská jízda,
cyklisté s úšklebkem sevření v trikotech
na teploměru nemilosrdných třicet šest stupňů
podle Celsia.

Některé z žen si opakovaně upravují cop,
laskají prsty stočenými do písmene O
po celé délce
své bílé dlouhé copy,
laskají táhle a náhle
evokují představy
kterak svou dlaní hbitě,
po celé délce chlouby,
probouzí, podněcují fantazie,
z hloubi,
každý je má…

A lehce zaklánějí své hlavy,
některá z nich špičkou jazyka
oblízla si horní ret…

Posilněni pivem,
důstojně zakončí výlet,
prologem za letního podvečera.

Nad hladinou s uměle pěstěnými pstruhy,
komáři,
požívám znuděně jako štamgast vědomý si toho,
že jakmile dopiji ze dna,
nedostane se mi již další dávky.

Do ticha podvečera
hladina rozhoupává splávky
a vtom
mladá servírka do mikrofonu zařvala:

„PÁRKY V ROHLÍKU!!!“

Čí pak asi jsou?

„Tvoje jistě ne, beatníku!“ říkám sobě samému

Někdy leč nasytí
i pouhý pohled na ženu!

Obzvlášť když je blonden
s velikostí
sedmdesát pět CE

Dopíjím pivo
a do mých rozložitých zad
opřelo se slunce…