„DOBROVOLNÁ BONDAGE“

Dobrovolnou bondage podstupujeme.

Prakticky od dětství.

Rodiče, učitelé, společnost - mají nitky.

 

Připínají.

Postupně, nenápadně.

Ze začátku to vypadá i hezky.

Něco se naučíme.

Reagovat.

Chovat se.

Starat se.

 

Ztrácíme.

Sebe.

Se.

Pod vrstvou nitek a provázků.

Naše krásné, přirozené - je.

Je někde dole, pod tím vším.

 

Kouká skrz.

Nemůže se nadechnout.

A tak stojí.

Mlčí a trpí.

 

Nůžky.

Někde jsou.

Tam, za tím vším.

Jen si je přát.

Přát a být odhodláni je uchytit.

 

Máme tu moc.

Chopit se nůžek.

A stříhat.

Postupně.

Provázek po provázku.

Někdy to bolí.

 

Byli jsme zvyklí, nechat se vést - loutkaři.

Ztráceli jsme sebe.

Ale neztratili.

Mysleme na nůžky.

Prostříhejme se k sobě samým.

 

Zroďme se.

Znovu.

Takoví, jací jsme.

Pod tím vším.

Amen.