Den otevřených nejen dveří

Budova školy mající sto, možná i více let.

V útrobách zdiva budou jistě k vidění, škamna.

Zakouším pocity chvění
– což může být známka sotva klamná

genia loci.

Na dnešek připadá den otevřených dveří.

Studenti s hudebními nástroji,
poníci v postrojích,
rozvážejí dítka po areálu.

Těch dívek…

Některé postávají v kroji u masivních třímetrových dveří
s ošatkou bez chleba...

Místo něj - bonbóny ponoukají.

Prošla jiná v civilním šatu,
na chodidlech kožená perka,
pohledem stoupám od nich
znalecky míjím okolí kolen,
pokračuji výše.

To byla ohromující výška,
nohy delší nežli bájná plavkyně,
klín ve výšce stodvaceti centimetrů!

Byly potažené legínami s drobnými zelenými kvítky.

Ach vy dívky!

A tyto nohy absolvovaly sestup dolů, s grácii, prastarými schody až před majestátní budovu.

Pár minut postály na cestě před historickou budovou.

Kdybych omdlel úžasem, doufám, že mi pomohou.

Den otevřených dveří zemědělské školy,
ocitám se ve druhém patře, s desítkou učeben.

Ani chvíli nemám potřebu jít ven,
všude studentky v kostýmech čertic i andělských bytostí.

V místnosti s bižutérií u stolu s nabídkou výroby nápisu na triko pak byla - madame fatale.

Velmi krátkou kostkovanou košili rozepnutou a pod ní tílko s výrazným vybráním do tvaru podkovy.
Předkláněla se k muži vedle mě, aby si převzal rámeček s trikem se zasychajícím nátěrem.

Nemohl jsem se dívat jinam.

Mezi jejími bujnými prsy byl patrný vymezený prostor ne nepodobný průrvě, tunelu, mírně rozevřeným dlaním…

Napřímila se.

A za ní na židli seděl mládenec, který ji žárlivě střežil tak, že ji držel pažemi v okolí pravého kolene…

Opravdu výjimečné poupě slovanských tvarů

Temperament sršící ve věku sedmnácti járů!