šířila se z ní vůně...

zahleděl jsem se
na zlomek jejích snů
pocítil zvedající vlnu
i chlad vodní tříště
a jejíma očima spatřil Andy
co se propadávají do Pacifiku
klavír do vrtule
koruny květů
vyzařující diapazony světla
svinuté chameleóny
pod knihařským lisem
seraily v oceánech prachu
vycházející hudbu
ze skryté chromosféry
i spóry a madrepory
oplodňující zemi

taková tančící věštkyně
jejíž tělo bylo výrazem
zázraku dýchání
s uměním troufalosti
obětovat harmonickou linku
aby našla rytmus a šum krve
aby zachytila světlo lomené v nitru

nehledá recepty
nepřibíjí myšlenky na kříž
jejím nutkáním je tvoření

ten její svět
v idylických časech
vánoc vína a rozkoší
mne uklidňuje a osvěžuje
stačí mi pouhá její přítomnost
aby krystalicky zhmotnila
i to nejprchavější toužení

ozdobená malachitem
tělo zahalené tisícerem očí
navoněná ambrou
když zavane vítr
její prsa chladí
a mezi tím vším
bílí holubi
se třepetavě slétají
a páří
v ledově modrých žilách Himalájí