Zasraná realita

Je mi na blití
Na blití z těch ohavností
co se plazí po téhle planetě.
Jsou to lidé jako ty
nebo jako já.
Jen s tím rozdílem
že ty máš možná chuť
tomu svému životu něco dát.

Přijde mi, jako by i neandrtálci
měli větší smysl života
než tyhle ubohé
odpudivé
bezvýznamné
brzy světem zapomenuté
trosky.

Jsem rozhořčen díky této lidské rase.
Jsem zklamaný a dost možná
nikdy nepochopím
jak tohle mohl někdo dopustit.

Vidím mladé kluky
které jejich rodina nadevše
miluje.
Vidím takové snahy
ze strany otců i matek.
A přiznejme si, kolik dětí
by potřebovalo hýčkat
držet nad nimi pevnou ruku
nebo se za ně rvát
do posledního dechu
do poslední minuty
do posledního místa v srdci.

A oni toho zneužívají
přiživují se na rodičích
budoucnost je nezajímá
odpovědnost jim nic neříká
a jediné z čeho mají strach je den,
kdy se budou muset postavit na vlastní nohy.

A až k tomu dojde...
Správně milý čtenáři,
budou všichni do jednoho lízat hlínu pod mostem
v tom lepším případě.
V tom horším?
Chcípnou hlady.