Za jasné noční oblohy

Po konečcích prstů stékají neohroženě
verše na ten papír čistý
čistý jako safír
Po ruce pivo v lahvi
a z okna sleduješ hvězdy
jak jejich záře
odhalují temné ulice.

Popíjíš dobré pití
posloucháš uklidňující hudbu
sem tam se podíváš z okna
ruka nepolevuje
papíru máš co nabídnout.

To je přesně tvůj šálek kávy.
Ani tolik nepřemýšlíš
a necháváš myšlenkám volný průchod
za té jasné noční oblohy
s měsícem flekatým jako dalmatin.

Mnoho lidí se mne ptá
jak můžu takhle z fleku
napsat takové řady slov.

Všímaví lidé to mají jednodušší
protože vnímají své okolí
sledují ty pacienty
co se denně míjejí na ulicích.
Nevinně vnímají šepot druhých
sledují každý jejich krok
upřeně zírají na krajinu.
Zkrátka mají oči jako halogeny
a nic jim neunikne.

Pak svoji představu stačí přenést
tam
kde utkví už navěky věků
a neuteče.

Pivo dochází
píseň pomalu, ale jistě končí
a další začne.
Ale to už budu jinde.

Za noční oblohy snít budu
bůh ví o čem.
Budu snít až dalšího dne oči mé
znovu procitnou
a svůj sen navěky věků znovu
svým mečem
zpečetím na ten safírový
štít papírový.

Dobrou noc.