Skleník

V podivném skleníku na ocelových kolech,
desítka křehkých dívek
s dvojicí chasníků,
trhavé pohyby,
po kolejích.

Doprava – doleva,
třepou se mocně proporce,
v oděvech z butiků,
nejenom chvějí,
evokují ve mně
myšlenky na dvorce.

Mám živoucí představy.

Po mé levé paži,
jen přes úzkou uličku,
odhadem sedmnáctka,
přestože je souprava vytopena k zalknutí,
dívka raději lehce pootevřela okno
jen aby mohla i nadále ponechat své bujné klenoty
uvězněné v těsné kávově hnědé bundě.

Bez přehánění éčka!

Své dlouhé nohy
jen s největší mi problémy
vtěsnala pod malý stolek z bakelitu.

Po odchodu z vagónu
jsem měl možnost
utvrdit se
o pevné stavbě hýždí
i nezvyklé délce
symetrických štíhlých nohou.