Navykove kouzlo divadelního momologu

Anotace: 'O tom jak se postava probudí do 'vlastního textu' a dále se jej učí rozvíjet; mentální vztahy, asociace, deja vu, bdely sen, byt či nebyt na všechny způsoby.

I. 'Kde to jsem? Kde to jsem 've kde to jsem' v samotném 'Kde to jsem?' A kde jsi ty?

Jsi-li vůbec? Hercem? Svedcem? Artiklem pokusitele?

Zricenym snem? Dehtem na Srdci? 

Sloupcem z Lithia! Plastvi plutonia!

Manezi holokaustu!

Smyslem pohlavního pustu, androgynnim stykem!

Svědkem vědmy, rozpolcenym chaosem,

...nekonečným květem,

nezvestnym letem za kde to jsem.

(Monolog ve věznici)

Vězněm vlastního úsudku!  Pametliv metlam lidské představivosti.

strůjcem svého přetlaku. Začít milovat znovu. Znovu se naučit projevit laskovost. A veskere jsoucna.

Vítězství vroucna! V rouše divadelního torza.

Kulisy na útěku před Stvoritelem. Pokoritelem!

Vlastník kosmického těla monologu. Kde ze!

Žebrák Logu. Na ochozu věků!

Pondělní hegemonium.

Vyvtelena kvanta reku!

(Monolog na poli)

Opera slunci konci! Život estrada konečných ruzi!

Do smrti vlita povaha věci. A nyní? 

Už přeci svědci. Vědci i vestci.

Víte co je.  Most přes Přítomnost.

a Dost. Do prace perletí.

Svitkum energii .

V tobě ziji