mezi pahorky...

mezi pahorky...

Anotace: které v jeden ráz ztuhly před bystrými posly světla…

stál jsem v mrtvém středu
měkkého ticha
co pohlcuje i dech bohů

správně bych tu neměl co pohledávat
v téhle říši se nic nehýbá
nezachvěje ani nedýchá
kromě prstu tajemství
mlčení
které sestupuje na svět
před příchodem zázraku

zázrak tady ale není zachycený
pouze okamžik kdy pominul
fialová záře
co je mu v patách
tudy prochází
neviditelná chodba času
co se nadme jako děloha
až vypudí všechnu úzkost
a zklidní se jako hodiny
bez tikotu

nikde ani stopa po člověku
po jeho marnivém snažení
v bříšku prázdnoty
se prudce zachvívá tep krve
tlustými póry země
vybuchují sny
dávno mrtvých lidí
a jejich průsvitná vlákna
jsou unášena k nebi
hejny vyplašených ptáků
Autor enigman, 26.09.2016
Přečteno 438x
Tipy 36
Poslední tipující: zelená víla, zdenka, Joe Vai, Malá mořská víla, Amonasr, Frr, AndreaM, Jort, aravara, bogen, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

říkám partnerovi, víš, jak miluju hřbitovy, mohl bys... mohl
stála jsem na dlážděném místě, nejvyšším místě téhle vesnice, moře vidět nebylo nebe neskutečně... stál a pozoroval mě... s nádechem jsem vplula do téhle krajiny, hladila andílky, četla jména v cizím jazyku, natáčela hlavu do mraků a uvnitř sebe cítila vděčnost a pokoru... sedla si na schody a vnímala člověčenství co dýchalo z těch kamenů...

nikde ani stopa po člověku
po jeho marnivém snažení
v bříšku prázdnoty
se prudce zachvívá tep krve
tlustými póry země
vybuchují sny
dávno mrtvých lidí
a jejich průsvitná vlákna
jsou unášena k nebi
hejny vyplašených ptáků

děkuju, ještě teď a znovu mám husí kůži

15.10.2016 01:16:09 | zelená víla

líbí

bojím se i šeptat...

27.09.2016 16:16:22 | Malá mořská víla

líbí

To vypadá doST věrně na indiánské pohřebiště...

26.09.2016 13:53:49 | aravara

líbí

místo-nemísto, někdy už už jako bych tam byla ... děkuji za exkurzi a průvodní koment k řeči-neřeči přeložené do mateřštiny:)

26.09.2016 12:47:46 | Ragnell

líbí

Velmi realisticky popsáno. Üplně mě mrazí. Kdo může tohle napsat, aniž by něco takového prožil... Ale, E, budeš na tom místě dlouho? Budeš odtud moci psát? Jsem trochu sobecká, že si nedělám starost o Tvoji bezpečnost, ale o svoji hamižnou touhu po písmenkách... nikde ani stopa po člověku - krásné - bříško prázdnoty - konejšivé - tep krve země... tam je asi každému fuk, jestli sesmolí kontrolní hlášení... eště jednou du do toho... tohle mi děláš často... :-)

26.09.2016 05:11:37 | Iva Husárková

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel