i zavířilo slunce na západě…

seděla jsem u paní...
přístroje vydávaly zvuky života...
ona měla dlouhé světlé vlasy stažené do drdólu...
v krku ji pulsovaly odezvy života...
držela mě za ruku...

povídala...
vyprávěla
sem tam jsme otíraly společně slzy...
byla tak krásná v mých očích

staniční sestře říkám po prvním sezení, zítra přijdu... známe se, mrkla, je to VIP pacientka, to bylo fuk, přijdu...

smála se ode skla co nás oddělovalo...
povídala, vyprávěla, sem tam jsme otíraly společně slzy

pár dní jsme si povídaly, pár dní jsme si dávaly...

střih, večírek
zemřela mi babička ve středu povídá mi ...
ta? co jsem....
ta...

vím, že jste s ní byla, děkuju...
mlčím...
hraje večírkovská muzika ... zaháním slzy, to se nehodí...

...
přízračná bytost
vykřesaná ze skály
vyslaná beze jména
bez odstupu vlastního stínu
kráčející v pustinách Gondwany
kdy vše tonulo v jednotě
jenž předcházela vzniku názvosloví
...

říkám jen pár vět, o tom, čem...

... a na zemi za ní
zůstávají zhašené věci minulé
i věci jež nedojdou zrození
...

děkuju...

26.11.2016 02:44:19 | zelená víla

Strašně se mi to líbí. Mám hodně Bohů, takže se každý den můžu klanět jinému, anebo všem současně... měla bych si koupit modlitební kobereček. ST. :-))

31.10.2016 04:54:43 | Iva Husárková

nebo hodně šuplíků...

10.11.2016 06:54:06 | enigman

Nějak se ti z psaní vytratila radoST z objevování, máš to teď přeladěné trochu do dramatu až trtágy... ale čtivé je to i tak - je ten tón

30.10.2016 23:40:20 | aravara

zdání klame...

10.11.2016 06:54:29 | enigman

bezejmenná...předcházela...úsměv.z.

30.10.2016 21:00:07 | zdenka

Ničitelka a obnovitelka. Černá, smrtící, přesto s obrazem budoucího života ve své podstatě. :O)

30.10.2016 18:28:45 | Tichá meluzína

Krásná

30.10.2016 16:32:23 | Milena