připlula ze severních plání...

připlula ze severních plání...

Anotace: v zasněžnění...

na kánoi z krystalu
ruměná jako rozbřesk
půvabného vzhledu
s jakousi mystickou svébytností
kterou sotva tušíte
natož aby jste si ji uvědomili
neboť život vás připravuje
o čas i pozornost
ovšem při zpětném pohledu
znenadání zjistíte
že na ní bylo cosi fantastického

podívala se na mě zadumaně
co si příteli myslíte o dokonalé lásce?

Milá Moymell
myslím že je zkázonosná
jako ostatně vše
co má co do činění s absolutnem a věčností
jste totiž jako pacient pod narkózou
který utekl z operačního sálu
všechno vám připadá povědomé
ale nedává to smysl
jste zdravá jako řípa
a přesto máte pocit
že vám něco chybí
něco velmi důležitého

oddat se bezpodmínečně
druhému člověku
kterého milujete
znamená zpřetrhat všechna pouta
kromě touhy neztratit jej
což je nejpoutavější pouto ze všech

pro jeden nevyzpytatelný úsměv
ovinuté paže v teplém objetí
ohraničeném dvěma centimetry
magického kruhu kolem vás
s fantomem v lehkém oparu
koleny pokleslými
a kotníky plovoucími
v safírovém prachu
Autor enigman, 10.11.2016
Přečteno 385x
Tipy 36
Poslední tipující: zelená víla, střelkyně1, Ormissia, darksoul, jitoush, zdenka, bogen, Joe Vai, Amonasr, Philogyny1, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Včera mi mamka říkala, když jsi to vše zjistila, brala jsem kopec po hrbolech a co nejrychleji a nešlo to... myslela jsem jen na to, co se ti honí ve tvých 17 ti leté hlavince...
otírala si slzy...
přemýšlela jsem proč na tuhle minulost myslí...

bála jsem se...
nebyly mobily, nemohla jsem... jen jsem se večer dívala, zda se ve tvém pokoji svítí, jestli ještě jsi moje...

mami, jen jsem chtěla chvíli, okamžik...
Já vím, ale byla jsem šílená...

oddat se bezpodmínečně
druhému člověku
kterého milujete
znamená zpřetrhat všechna pouta
kromě touhy neztratit jej
což je nejpoutavější pouto ze všech

pro jeden nevyzpytatelný úsměv
ovinuté paže v teplém objetí
ohraničeném dvěma centimetry
magického kruhu kolem vás
s fantomem v lehkém oparu
koleny pokleslými
a kotníky plovoucími
v safírovém prachu


Nikdy jsem mami netušila, ale jo potají, že to tak máš
Naše malá, ještě víc...

moje oči zabrousily na vzkaz táty, co mám doma zarámováno
Ve škole samá jednička
no kdo to je?
no přeci tátova Evička!

na kánoi z krystalu
ruměná jako rozbřesk
půvabného vzhledu
s jakousi mystickou svébytností
kterou sotva tušíte
natož aby jste si ji uvědomili
neboť život vás připravuje
o čas i pozornost
ovšem při zpětném pohledu
znenadání zjistíte
že na ní bylo cosi fantastického

A v jeho očích napořád...
Tohle je dokonalá láska... napořád...

Víš mami, já už přeci navždy budu vaše...
Neboj se...

26.11.2016 05:39:39 | zelená víla

líbí

natěsno:-))

22.11.2016 20:39:01 | střelkyně1

líbí

oddat se bezpodmínečně...tomu, kdo nás přesahuje...prost touhy vlastnění...skrze něho...a s ním...a v něm...úsměv.z.

12.11.2016 01:51:02 | zdenka

líbí

...ta kolena by měla být od sebe...

10.11.2016 14:07:47 | Jort

líbí

napsané je to bombiš :O ... ještě, že se ta zkáza v reálu vlastně nevyskytuje :-) spíš mi to sedí na zamilované poblouznění ... ale prodávat to v krámě, utírám doma safírový prach(y)

10.11.2016 10:01:49 | Malá mořská víla

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel