Anotace: ...
dnes jsem měla holčičí večer, odjela jsem za holkama a byla řidičem... holky bláznily a já se smála neskutečně, vypila nealko pivo a smála se jako cvok... bylo minus 17 stupnů a já se kochala, když jsem je rozvážela, pak napsal kamarád, Evičko, na chvilku, na chvilku přijeď... umím říkat ne, ale byla jsem tak vysmátá a tak jsem se vydala na samotu u lesa... ten sníh se tak třpytil, stromy se prohýbaly tíhou sněhu a já byla první, kdo po té zasněžené cestě jel, musela jsem na chvíli zastavit, vyběhnout z vozu, zatočit se, udělat rukama kouli a vyhodit ji do vzduchu... když jsem dorazila říkám, pojď ven, razantně odmítnul, že je zmrzlej...škoda, plácla jsem sebou na postel, hřála se o teplej hrnek a usmívala jsem se... podívala jsem se do okna a říkám, ty máš ještě pořád tuhle fotku? mám, vždyť jsi mi ji dala... vzala jsem ji do ruky, usmála jsem se, pohladila ji, to už je let, pamatuješ? pamatuju...to jsem fotila u těch rybníků, jojo... co já se tam potom nachodil vzpomínat... :-) usmála jsem se a pohladila ho po tváři...
https://www.youtube.com/watch?v=QYOum2rhTbA
zahleděl jsem se do noci
bílé větrné
lahodné a vlahé
jemný chládek
nespoutané svěžesti
proniká
do hloubi nitra
v pozdní jeseni
07.01.2017 03:00:53 | zelená víla