Anotace: čirá...
nesmysl není nikde mantinelován jako smysl...:-) smysl a nesmysl... jééé... kolik polemik o tom můžeme vést, my lidé...
nedávno jsem s kamarádkou polemizovala a povídala o tom, že změním práci...říkám jí, že mi ty okolní věci tolik demotivují, že mám chuť prásknout dveřma... to nemyslíš vážně, to je přeci nesmysl... nesmysl? proč? reagovala spoustou argumentů, že musím to a to... že bych měla a že pro tohle jsem určená... třeba bych byla geniálním realitním makléřem, přitvrzovala jsem... ty? nesmysl... ty jsi k tomuhle stvořená, být, naslouchat, mluvit... to bych dělala taky, ne? nesmysl... usmívala jsem se... pak se zeptala, tobě by nechyběli? kdo? pacienti? klienti? klienty bych měla a pacienti? nevím... jak nevíš? nevím, musela bych to vyzkoušet... a co děti? v očích se mi rozbřesklo... ty moje děti...zamyslela jsem se... moje děti s cestou, kde mě na kousku potkají a pak jejich cesta pokračuje... ani neví, že jsem kdy byla, ale mně, mně by ta moje cesta s nimi chyběla... asi jo, říkám, chyběly, protože bych nepotkávala další a další děti... já je neprotkávám celou jejich cestou, jen okamžikem...
dnes jsem byla v jednou zařízení, kde mají své tety, vždy a všude kam přijdu mají svoje tety... dnes jsem byla v tom jednom a kolegyně co jsem přišla mi začala vyčítat, nedělej to, nechovej Kajku, ona to potom chce po nás... komanduje mi takto už delší dobu , ovšem dnes se netrefila, říkám jí, přestaň s tím, přestaň mě kibicovat, já jsem tu od toho dotyku a chvíli být s nimi... no ale ony ty děti tě mají raději... ne raději, ale já jsem tu pro ně, jak to tady vedeš ty je tvoje věc, ale mě takhle úkolovat co mám či ne nebudeš, ano? podívala se na mě dosti divně... ok? ok... a nežárli, není to nutný, jen dělej něco jinak a pak uvidíš změnu, je to jen na tobě, pronesla jsem mezi řečí a šla s dětmi stavět dům z lega a mazlit se mezi tou činností... pak jsem se cítila tak divně vůči ní, ale přešlo to...
slovo pro ni mělo význam
který kdekdo nepochopí
a když se dostala do ráže
zářila jako ohnivá písmena
mám je ráda ty moje děti i dospělé... tak "moje" jako je jiskra v očích ... jako vibrace člověka... tak jako experiment... :-)
přesto jsou moji, tam uvnitř mě, tam na tom místě mně cenném...
04.05.2017 23:35:53 | zelená víla
věrná voda...pára nad hrncem...a žádná věda...špitla...tady jsem...úsměv.z.
11.01.2017 22:08:16 | zdenka
:) vedomá žena? že pozdravujem :)
11.01.2017 13:45:44 | maryshka
Plné nesmírné hloubky a smysluplnosti :-) Překrásné :-)
11.01.2017 12:22:27 | Tvořilka Lenka
Báječné:-) ST :-)
11.01.2017 12:17:47 | Ochránkyně utlačovaných