Na vyšisované prohlížení zevnitř

Ani s největší námahou, zarputilostí, s veškerým svým úsilím, směřovaným dovnitř, ani s vavříny věhlasu, který získal před léty díky své excelentní paměti, to co pulzovalo nyní jeho několika smysly najednou, nedokázal zařadit do kartotéky prožitků ze kdysi.

V jiném okruhu paměti mu vytanulo na mysl indiánské moudro o vlku či vlcích v mysli, které je možné živit anebo nicnedělem tyto ponechat ve strádání.

Jeden nutí bytost vstřebávat svět v antracitových tónech, ten druhý bázlivý namlouvá do komnat podvědomí sladkobolná zaříkávadla, pomocí nichž by měl člověk nakrátko před zraky růžové mlhy, lákavou naději na něco extra.

Ustaraný podsaditý muž usedl unaveně na vyšisovaný povrch bytelných prken stažených prefabrikovanou dvojicí kovových céček.

Nevěděl, ve který moment živí vlka skepse či kdy podstrojuje tomu, co dává mihotavou iluzi čarokrásna na planetě Z.

Jedno ale věděl téměř jistě.

Velmi dlouho jeho útrobami neprostupoval stav, necítil tolik vděčnosti za onu možnost pobýt ve společnosti zapadajícího slunce...