když den zvolna bledne...
když den zvolna bledne...
Anotace: v doutnavém šírání...
i koruny stromů a jejich holé žilnaté větve se mění
v síťoví černých cév opřádajících světelné mozky
stromy se kývají pod tíhou zářivých orgánů
rostoucích na konci štíhlých kmenů
šeptají si spolu
prastaré rytmy těl
světla a tmy
v rohu hojnosti
pomalý dech
jako postup ledovce
zdánlivý pohyb víček
při sledování neviditelného dění
radí se
nadaní zimní moudrostí
opalizující centra vědomí
planoucí v kovové modři soumraku
a najednou byly pryč
světlo z oblohy se vsáklo
do podzemí
Kolik světla potřebuje lidská mysl?
Jako místnost plná lamp?
A kolik ho využije?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
já věděla že až si Tě přečtu doSTaví se čáSTečné zatmění srdce :-))
03.12.2017 05:28:46 | Iva Husárková
...mě tam hned vlétla Rudá záře nad Kladnem...to se asi jen tak neodpáře...
03.12.2017 02:02:13 | Jort
ta zima...zdánlivě nehybná, jakoby se nic neděje ale není to tak
je ozdravná jako má koupel v ledu
regenerující "spící" příroda opraví vše co bylo nefunkční přirozeně to usne a zaniká ...je v tom moudroST jako v tom sestupujícím světle, hluboko do středu země...
.do nás samotných kde pak buď sílí, nebo se dusí... naší slepotou...máme je v sobě a ty to víš, hoří v nás samých je zdrojem života ...
umělecky ztvárněná myšlenka Jiří ...ráda se na západ v rudém šatu dívám, někdy se až bojím :)
03.12.2017 00:08:04 | Malá mořská víla